Švédský spisovatel Mons Kallentoft (1968) pracoval v novinách a reklamě. Debutoval románem Pasetas, za který získal v roce 2000 prestižní cenu. Jeho série s rozháranou a problémovou inspektorkou Malin Forsovou mu získala mezinárodní věhlas. Knihy jsou překládány do šestadvaceti jazyků a aktuální Vůně ďábla je desátým dílem této řady. Knihy je možné číst na přeskáčku, přesto vám radím, nedělejte to. Malin se vyvíjí a je napínavé sledovat, čím vším si prošla, aby se její charakter zformoval do dnešní podoby. Sérii s Malin vydává nakladatelství Host.
Malin Forsová je tak podivná a extrémní, až by mohla působit jako parodie na severské vyšetřovatele. Jenomže ona je ve skutečnosti barvitou postavou z masa a kostí, které věříte každé slovo a každý čin. Neříkám, že byste se s ní chtěli přátelit, nebo s ní pracovat. Nejspíš byste ani vedle ní nechtěli bydlet, ale to nic nemění na faktu, že se vám zažere pod kůži. Malin je nevypočitatelná, živelná a tápající osoba, která sama neví, co provede v další minutě. Podezírám ji, že touží po tradičních hodnotách a ráda by se viděla v roli mamky, ale sami zjistíte, že je to obtížné.
Malin má vysoce vyvinutý smysl pro spravedlnost a je jí úplně jedno, do jak šílených dobrodružství se vrhá. Stokrát si může říkat, že se bude držet stranou, ale stejně jí to nedá a na vlastní pěst se pokusí vypátrat brutálního vraha. Celý příběh se odehrává v atraktivních a exotických kulisách Thajska a Vůně ďábla vám tuto zemi přiblíží mnohem lépe než leckterý cestopis. Kallentoft využívá všechny smysly a jeho kniha je rtuťovitá, voňavá a pálí jako chilli paprička.
Jeho styl vyprávění je horečnatý, naléhavý a velmi intenzivní. Věty jsou krátké a on je na vás pálí jako kulomet. Nuda? Tak ta fakt nehrozí. Kallentoft si hraje se slovy, s větami a dbá na to, jak jeho text bude vypadat vizuálně. To, co vyloženě miluje, je přítomný a budoucí slovesný čas, takže těm, kteří jsou zvyklí na klasický minulý čas, bude nejspíš chvíli trvat, než se s textem poperou a než si zvyknou na jeho krásu. Díky stylistice je Vůně ďábla literárním klenotem a nelze jí upřít, že vybočuje z masové produkce.
Co se týče detektivní zápletky, kniha je kriminálním románem se vším všudy. Jestliže autor experimentoval v jazykové rovině, v případě děje se držel osvědčených motivů. Vůně ďábla je temná, surová a nesmírně brutální. Některé scény jsou téměř hororové a jiné jsou plné nechutných detailů. Malin je sólistka, nezapadá do kolektivu a vy se postupně budete dozvídat, proč je taková. Odhalí se vám až na dřeň a vy jí porozumíte a snad jí i dokážete odpustit. Otázka ale je, zda si dokáže odpustit ona sama.
Autor: Veronika Černucká
