Recenze: Zapomeňte na neděli

archiv revue
Valérie Perrinová je pro mě zárukou kvality. Když se mi před dvěma roky dostala do rukou její kniha Vyměnit vodu květinám, zamilovala jsem se. Rok jsem čekala na překlad její další knihy – Tři. A rok na to je tady novinka Zapomeňte na neděli. Přiznávám, že mě ani nezajímalo, o čem kniha bude. Hlavní bylo, že VYJDE nová Perrinová.

Zapomeňte na neděli mě opět uchvátila obálkou, ale byla pro mě zklamáním tenkost knihy. Pokud už máte nějakou knihu od Perrinové přečtenou, jste se mnou asi zajedno, že nechcete, aby skončila. Anotace slibovala skvěle ponurý příběh: hlavní hrdinka Justine žije se svým bratrancem s babičkou a dědečkem. Jsou sirotci, jelikož se všichni čtyři rodiče zabili při autonehodě během cesty na křtiny. Jejich otcové byli jednovaječná dvojčata a oni byly malé děti, když k tragédii došlo.  Justine pracuje v domově pro seniory jménem Hortenzie. Je mladinká, ale je prototypem úžasné pečovatelky, která miluje staroušky a snaží se jim zpříjemnit pobyt v zařízení bez příbuzných a ulehčit odcházení na jiný břeh. Ve své práci tráví nejen svou klasickou pracovní dobu, ale dělá i nad rámec. Mezi klienty má i svou oblíbenkyni – Hélèn. A právě její životní příběh tvoří druhou dějovou linku. Ale časově spíše třetí, protože v příběhu rodiny Justine sledujeme dění současné i minulé. Hélènin příběh je propletený láskou a touhou shledat se opět s tím, koho milujete. Obě dějové linky by bez sebe nemohly být, jen spolu mohou takhle rezonovat.

 

Těžko se mi to přiznává, ale Zapomeňte na neděli nebylo úplně ono, většinu času jsem čekala, kdy přijde to TO, co mě odrovná. Přišlo to ke konci, kdy už se začínala rozplétat zápletka. A bylo to naprosto šokující. Tohle je ono – tohle je Valérie Perrinová. Hraje si něžně se slovy, našlapuje okolo svízelného tématu a pak tasí, aby čtenáře rozsekala. Knihy Perrinové v sobě mají těžko popsatelnou esenci, která přitahuje. Je to tím, že je Francouzka? Že umí dokonale volit slova, tvořit věty a z nich poskládat román, který má vše, co má mít dechberoucí kniha? Je to všudypřítomná laskavost? Je to kombinace všeho. Pokud patříte mezi čtenáře předchozích knížek Perrinové, nemůžete tuhle nit přetnout a musíte sáhnout i po Zapomeňte na neděli – to je tak samozřejmé jako to, že po noci přijde ráno.

 

Recenzentka Radka

 

Mrkněte na předchozí knihy Valérie Perrinové

Recenze na Vyměnit vodu květinám

Recenze na Tři

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Vyměnit vodu květinám

4.7 29
od 258

Tři

5.0 1
od 328

Zapomeňte na neděli

5.0 1
od 258
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více