Z příběhu samotného krásně vyplývá věčná pravda, kterou se však skoro nikdo z nás neřídí, a tj. - nikomu se „nemontovat“ do života. Vždyť právě ony dobře míněné rady, co bychom na místě někoho jiného udělali lépe a poučování o tom, co je vhodné a co nikoliv, jsou pomyslným gró, které způsobuje mnohdy nemalé rozbroje v lidských vztazích.
Příběh samotný je, dá se říci,velice jednoduchý. Nemocný otec se vydává se svým dospělým, avšak zrovna profesně neukotveným synem na naprosto neplánovanou rybářskou expedici do Norska. Oba tak neskrývaně utíkají před vlastními problémy a doma zanechávají vyčítavé pohledy svých partnerek. Román krásně otevírá problém nás všech. Každý z nás se jednou dostane do bodu, kdy si myslí, že je všechno ztracené a beznadějné. Ale je tomu opravdu tak? Nemá přece jen každý problém řešení? A když už opravdu narazíme na fakt, že řešení neexistuje, není lepší nechat věci plynout a užívat si toho, co máme? Soustředit se i na ty nejmenší radosti okolo sebe a trávit čas s milovanými lidmi, které nás obejmou a utěší? Život však není jen růžový a už vůbec ne spravedlivý. Bohužel se stává, že i ta nejsilnější osobnost padne, podlehne a není schopna nalézt cestu ven z nekonečného patosu. Právě pro ně je tu pomyslný zapomenutý ostrov někde v Pacifiku…
Autor: Denisa Šimíčková