Nakladatelství XYZ přichází s novou detektivní sérií Singsaker a Stoneová od norského spisovatele Jorgena Brekkeho. Úvodní titul Říše milosti ovšem není klasickou severskou krimi. Nabízí totiž zápletku, za kterou by se nemusel stydět ani Dan Brown.Jednu z hlavních rolí tentokrát sehrála středověká kniha a historické okolnosti napomohli budoucímu vrahovi k velice hrůzným činům. V muzeu Edgara Alana Poea ve Virginii je nalezena mrtvola, která byla brutálně zbavena kůže. Další oběť je za velice podobných okolností nalezena v knihovně uprostřed Trondheimu. Oba zločiny spojují i záhadná středověká Johannesova kniha.
Právě podle této zápletky z anotace jsem se rozhodl, že knihu si určitě musím přečíst. Mám romány či detektivky se záhadami opředenými minulostí, ale zároveň se nebojím ani pořádné řezničiny. A tato novinka nabízí oboje.
Jednoznačně je na stránkách knihy poznat inspirace severskou krimi. Vraždy jsou opravdu mrazivé a nepostrádají velkou porci brutality. Rozhodně nic pro slabší povahy, protože vrah se vyžívá ve stahování z kůže pomocí pěkně ostrých nožů.
Zároveň se ovšem budete moci podívat i do historie. V rámci jednotlivých kapitol dochází ke střídání časového období. Vedle současného vyšetřování vražd se vrátíte zpátky do šestnáctého století a nahlédnete do řemesla lazebníků či do anatomického divadla. Některé z postav jsou inspirované skutečnými lidmi a rovněž okolnosti vycházejí z reálných událostí. Ovšem samozřejmě je přimícháno i mnoho fiktivní kaše. Veškeré návraty do minulosti v přímé souvislosti ovlivňují zejména konání vraha. Proto je dobré věnovat jim zvýšenou pozornost.
Zajímavostí je jistě i dvojice hlavních vyšetřovatelů. Díky tomu můžete sledovat dvě dějové linky na zcela odlišných místech, které se samozřejmě později propojí. Singsaker a Stoneová pocházejí každý z jiné země, mají jinou mentalitu, ale přesto osud svede jejich vyšetřování dohromady.
Na první pohled se může zdát celý příběh poměrně složitý. Máme tu dva detektivy, každý vyšetřuje jinou vraždu. Navíc se děj často vrací ze současnosti do minulosti. Celkové množství postav rovněž není úplně zanedbatelné. Máme tu několik podezřelých, několik obětí a dalších lidí okolo. Ale přesto všechno jsou všechny věci výborně zpracovány do jednoho příběhu, který prostě hraje nádhernou tóninou.
Norskému autorovi se povedlo vytvořit příjemnou kombinaci detektivky s historickými motivy, která může zaujmout hned několik sort čtenářů. Nepostrádá severskou mrazivost, hrubost a výborně zpracované postavy, ale zároveň se nebojí vstoupit i do lehce netradičních vod pro tento žánr. Samotný případ je dobře promyšlený, vraha většina čtenářů pozná až na posledních stránkách.
Velkou pochvalu si určitě zaslouží i skvěle zpracovaná obálka. Jestliže ji odstraníte z tvrdé vazby knihy, vykoukne na vás dosti strašidelný obrázek. Ten výborně pasuje k námětu tohoto románu. Rozhodně se jedná o jedno z velkých překvapení v někdy lehce stojatých vodách severské detektivky.
Autor: Lukáš Loužecký
