Po pravdě řečeno to nebyli dinosauři, ale šavlozubí tygři. Možná to bylo podloženo tím, že jsem celé mládí vyrůstal s kočkami a že mne vlastně celý život fascinovaly jako zvířata. Jako desetiletý jsem posílal své obrázky panu Burianovi a on mi kupodivu odpovídal a radil. A to ne z výše uměleckého virtuosa k dítěti, ale naprosto vážně a seriózně. Takže jsem měl pocit, že to asi umím, když se mnou Mistr spolupracuje. Později jsem svou první rekonstrukci provedl pro Dr. Mazáka a zase to byly kočky. Objevil totiž v londýnském muzeu neznámý druh tygra a potřeboval jeho rekonstrukci.
Jste údajně nositelem přezdívky „novodobý“ Zdeněk Burian. Co na to říkáte?
Víte, to je taková zapeklitá věc. Tady byl kdysi Mistr Burian a už nikdo takový nikdy nebude. Teď tak trochu narážím na ty novodobé ilustrátory, kteří za každou cenu chtějí být jako on. Výsledky jsou většinou žalostné a to od úplných kopií až po vykrádání jeho stylu. Burianovo malebné mistrovství a barevná škála budou jen a jen jeho. Jako bude jen jeden Mozart či Beethoven. Na druhou stranu, Burianovo dílo podlehlo zubu času, musíme si uvědomit, jaký obrovský skok udělala věda za posledních třicet let a takřka vše z paleontologie, co kdy Mistr udělal, je už neplatné a vědecky nesprávné. Kromě toho se ročně objevují stovky nových zvířat a možnosti pro nové rekonstrukce jsou jako nikdy předtím. Naštěstí pro jeho obdivovatele jsou tu stále ty jeho Verneovky a Mayovky, ty nádherné černobílé kvaše s dobrodružným tématem, ve kterých byl jedinečný.
Jak dlouho vznikala kniha Příběh života a co všechno v ní čtenáři najdou?
Kniha vznikala asi dva roky a je v ní obsažen v kostce vývoj života na naší planetě. Chtěl jsem udělat něco nového a nezapomenout přitom na ostatní kapitoly v tomto dlouhodobém procesu a připomenout, že dinosauři byli jen jednou životní etapou, ale že i ostatní živočichové mohou být zajímaví.
Používáte při práci ještě dnes klasické výtvarné techniky, nebo už pracujete pouze s digitální technologií?
Každá z mých ilustrací vzniká klasickým způsobem. Všechny rekonstrukce i skeče pro daný námět jsou dělány tradičním způsobem. Jen konečné fáze jsou poněkud zrychlovány aplikací digitálních vrstev. K tomu mne vedla celková změna v mém oboru, ať už to byly ilustrační práce, či práce pro film a TV. Všechno dnes jede po digitální platformě a nikdo se s vámi nebude bavit, pokud to nestíháte. Jedna z největších výhod počítačových technik je jejich snadná opravitelnost a snadný proces změn. Protože jsem většinu svého profesionálního života strávil s klasickými štětci, přesně vím, co to obnáší, když si někdo usmyslí, že hlava daného zvířete by měla být o dva centimetry víc doleva a celé posunuto směrem nahoru, aby se tam vešel text. U klasického způsobu malování to většinou znamenalo začít nanovo. U digitálu s tím ten problém není.
Jste ilustrátorem Crichtonova Jurského parku, který se objevil také na plátnech kin. Jak jste se na filmové podobě podílel a jak se vám samotný film líbil?
Jak už je to v Hollywoodu běžné, celá produkce probíhala za uzavřenými dveřmi, i když v případě prvního Jurského Parku to byla vskutku tak revoluční záležitost, že by se asi jen tak někdo nenašel, kdo by mohl v té době Spielbergově vizi konkurovat. Nicméně některá ze zvířat se dělala mimo rámec Universal Studios, jako např. nemocný Triceratops a animované hlavy dinosaurů na záběry zblízka. Ty se dělaly v Montrealu v Train Hall studiu. Nejdůležitějšími osobami v produkci dinosaurů byli: Stan Winston, který měl na starosti právě tuto část, a Dennis Muren z Industrial Lights and Magic, ten se postaral o počítačové rozpohybování zvířat. Poradcem na dinosaury byl Don Lessem, který přijede na vernisáž mé výstavy v Příbrami a na křest knihy se svou ženou. Ten dal dohromady velkou výstavu o dinosaurech, včetně modelů z filmu, s mou výstavou asi 100 obrazů, která cestovala po celém světě. Co se týče toho filmu, nikdo z nás netušil, jaký bude finální výsledek. Byl jsem pozvaný na premiéru se svým přítelem Philem Curriem, který je jedním z uznávaných paleontologů specializujících se na dinosaury. Nezapomenu, že jsme tomu nemohli uvěřit. Najednou ta zvířata, která jsme tak pracně dávali po kousíčkách dohromady, byla na světě a mezi námi ….živá a monstrózně krásná.
Jsou nějaká prehistorická zvířata, která patří mezi vaše oblíbená?
Je jich mnoho, ale protože mám doma tři papoušky a všeobecně miluji ptáky, o kterých víme, že jsou vlastně dinosauři, tak se přiznám, že jsem nadšený vývojem ptáků z dinosaurů. Poslední nálezy z čínského Liaoningu jsou naprosto fascinující.
Věnujete se také komponování filmové hudby a psaní knih. Jak to všechno stíháte?
Ano, přesně tak …. Nestíhám. Je tu tolik věcí, co bych chtěl udělat, ale často to, co má člověk nejraději, musí stranou.
Od roku 1983 jste žil v Kanadě, nyní jste zpět v České republice. Jak je to dlouho a co všechno plánujete?
V České republice jsem už čtyři měsíce. 11. května mám vernisáž výstavy v krásných prostorách - Dům Natura v Příbrami, kde jsem se spřátelil se šéfem MVDr. Gardoňem. Ten má kromě jiného v plánu vybudovat Geopark Barrandienu, což by bylo velkolepé a důležité dílo nejen po stránce vzdělávací, ale i po stránce turistického ruchu a osvěty. Výstava začíná v 18:00 a všichni se zájmem nejen o pravěk jsou vítáni!
12. května je od 15.00 oficiální křest knihy Příběh života na veletrhu Svět knihy, kmotrem bude Don Lessem. Budete-li přítomni, rád vám knihu podepíši.
Text: Kateřina Žídková
