Jak jste přišel na nápad založit polopaťáckou zahrádku?
Opět to byla tak trochu náhoda a tak trochu přání diváků. Tím, že dostávám různé dotazy od lidí, tak se mnohé z nich točily okolo zeleninové zahrádky. Ptali se například, co je lepší, zda normální, nebo vyvýšený záhon, jak se hnojí, co to jsou tratě atd. Tak jsem si řekl, že když jsme ta veřejně výzkumná instituce, měli bychom na to lidem odpovědět, a to nejlépe pomocí nějakých experimentů. Vymyslel jsem tedy zahrádku, kde bychom začali všechno od začátku, tedy od založení, rozdělení, výsadby či výsevu, ochrany až po sklizeň, a kde bychom mohli dělat i nějaké pokusy, aby se vidělo, co je tedy opravdu lepší. Námět jsem nabídl tvůrcům Polopatě, jim se zalíbil, a tak jsme tento projekt spustili. Bohužel se nám tam všechno nevešlo, a co se nevešlo, je snad v této knize. Nicméně doufám, že v tomto projektu budeme pokračovat. Nápadů zatím máme dost. Jen ještě najít ten čas a prostor.
Je nějaká chyba, kterou naši zahrádkáři často dělají?
Těch je spousta. Některé z nich dělám i já, protože mám malý prostor a chtěl bych na něm mít všechno. Takže ke konci sezony mám třeba ve skleníku džungli různých rostlin, které „nutně“ potřebuji. No, ale vážně. Lidé často dělají chyby například ve špatném výběru odrůd, nechávají se zlákat krásnými fotomontážemi na obalech či v katalozích, a pak jsou zklamaní, když nemají takové výnosy také. Lepší je vždy vybrat buď osvědčenou, nebo českou odrůdu. Máme jich hodně a víme o nich, že jsou vyšlechtěny pro naše klimaticko-pedologické podmínky. Další častá chyba je v ochraně rostlin. Buď nedělají žádnou, nebo nedělají preventivní aplikace, a pak se diví, že přípravek nefunguje tak, jak si představovali, protože ho aplikují už na napadenou rostlinu. Také mnohdy nečtou návody a používají zbytečně mnohem vyšší nebo naopak nižší koncentrace. Tím mohou rostliny popálit, nebo je postřik naopak málo účinný. A tak bych mohl jmenovat další a další chyby.
Modelová situace – mám malou zahrádku, dva tři záhony, co určitě bych na nich jakožto nezkušený zahrádkář měl pěstovat?
Začněte něčím jednoduchým, co vám udělá radost a na čem se naučíte pěstovat rostliny. Salát, ředkvičky, mrkev nebo bylinky, tím můžete začít. Později bych připojil i rostliny, které vyžadují ochranu, jako jsou třeba rajčata a okurky. Často si začínající zahrádkáři vezmou velké sousto. Začnou třeba rajčaty, neumí je vyštipovat, chránit před plísní, a tak se hned na začátku spálí a řeknou si: „Mně to nejde, neumím to." A příště už raději nic nedělají. A to je škoda.
Co říkáte na trendy pěstovat ovoce a zeleninu na balkoně?
Ano, proč ne. Pokud nemáte vlastní zahrádku, nic jiného vám nezbyde. Ono toho moc na balkoně nevypěstujete, ale máte z toho radost a pocit, že máte něco vlastního, co jste piplali od semínka. Jsou v tom takové skryté rodičovské pudy. Rostliny jsou jako děti, pipláte je, staráte se o ně a podle toho, jakou péči jim dáte, tak se vám odvděčí svými plody.
Které bylinky patří mezi vaše oblíbené a máte je vždy po ruce?
Mezi mé oblíbence patří již zmiňovaný kozinec blanitý, parcha saflorová, bazalka posvátná, schizandra čínská či rozchodnice růžová. No a pak z těch běžných to je třeba rozmarýna lékařská, šalvěj, levandule lékařská, tymián obecný či třeba lípa srdčitá. Je těch bylin hodně. No a kdo se chce o nich, jejich účincích i způsobu pěstování dozvědět více, může si přečíst některou z knih, které jsem poslední dobou napsal a ještě budu psát. A i když to možná zní jako klišé, opět to byli diváci Polopatě, kteří mě přesvědčili, že mám napsat knihu o bylinkách a jejich používání, takže vznikla celá série, která se teď postupně rodí a přichází na svět.
Pěstujete něco vyloženě pro potěšení (např. okrasné rostliny, květiny)?
Co bych to byl za zahradníka, kdybych nepěstoval rostliny jen tak pro potěšení? Doma mi už nadávají, protože jsou všude samé květináče a moje „poklady“ z různých cest. Mám totiž takovou úchylku, že jakmile někam jedu do zahraničí, musím propašovat alespoň jeden řízek, semínko či rostlinku. A tak u nás najdete pelargonii ze Zakynthosu, ibišky z Kréty nebo třeba mateřídoušku z alpské túry. Ještě že jsem teď poslední dva roky nikam necestoval.
Na které své objevy jste hrdý?
Třeba na výzkum a vývoj botanických pesticidů, jako je Rock Effect, na který jsem obdržel Českou hlavu a který je na trhu víc než 10 let. Mohu být hrdý například na vývoj nového způsobu výroby sirupů zastudena, který majitel firmy pojmenoval po mně: pavelace. A zřejmě mi to už nikdo neodpáře, neboť to vyšlo i v mnohých novinách, a co je psáno...
Popravdě jsem spíše hrdý na to, že nedělám výzkum do šuplíku. Že z každého projektu, který jsem měl tu čest vést, vznikl nový výrobek, jenž se uchytil na trhu, a tak může rozdávat radost lidem a také dává lidem práci. Samozřejmě jsem také hrdý na ryze vědeckou činnost, jako je objev synergických a antagonistických vztahů mezi rostlinnými monoterpeny nebo objev nových rostlinných látek s vynikajícími insekticidními účinky. To jsou práce, které jsou ve světě často citované a využívané v dalším, již světovém výzkumu. Díky tomu jsem se jako jediný český vědec zabývající se zemědělstvím dostal mezi to pomyslné 1 % nejcitovanějších vědců světa.
Naše práce by si asi zasloužila více pozornosti jak lidí, tak médií, protože se dotýká nás všech, všichni jíme potraviny vzniklé z našeho výzkumu a moc se o něm neví. Možná by to mohl být i námět na TV seriál. Náš výzkum je totiž hodně zajímavý a máme v něm i řadu významných osobností. Také ale musím poznamenat, že by si zasloužil více peněz a lepší vybavení. Tady tak trochu za světem zaostáváme. Ale zase jsme možná více kreativní. Někdy nám totiž nic jiného nezbývá.
Převzato z knihy Zeleninová zahrádka polopatě
