* * * * *
Knihy mě dokážou okouzlit mnoha způsoby. Některé mě již od první strany dostanou skvělým námětem, jiné si mě zcela podmaní přirozeně plynoucím příběhem plným nečekaných zvratů. A pak jsou tu knihy, které mě dokážou nadchnout už jen stylem, jakým jsou napsané. A právě k těm se řadí i Asfaltoví andělé.Sestry Samíra a Lejla se v mnohém neliší od ostatních dospívajících dívek. Snaží se nalézt své místo v životě, nevybočovat příliš z řad spolužáků a občas se trochu pobavit v nějakém klubu. Jejich matka Sára ale nemá pro jakékoli výstřelky pochopení. Aby si mohla vzít svého muže Farída, konvertovala k islámu a svou novou víru bere velmi vážně. Samíra se nakonec rozhodne napjaté vztahy vyřešit po svém – uteče z domova a pokusí se vzít svůj život do vlastních rukou. Opustí však nejen matku s otcem, ale i Lejlu, která se s odchodem sestry vyrovnává velmi těžce.
Po přečtení anotace by se vám možná mohlo zdát, že víte, kudy se bude příběh obou sester ubírat. Témata střetu kultur a hledání identity v období dospívání patří k těm, která bývají v literatuře zpracovávána velmi často, a tak je těžké čtenáře zaujmout něčím novým. Kniha Asfaltoví andělé však rozhodně má co nabídnout i těm, kteří mají pocit, že už podobně laděných knih přečetli nespočítaně. Spíše než na příběhu totiž staví na atmosféře, poetickém stylu psaní a především na emocích.
Dlouho jsem nečetla knihu, která by mi dokázala tolik přiblížit prožívání jednotlivých postav. Johanna Holmströmová píše velmi sugestivně a dokáže na čtenáře přenést atmosféru příběhu, aniž by k tomu potřebovala dlouhé a rozvláčné popisné pasáže. Velmi jí v tom napomáhá také výborná psychologie postav. Protagonisté příběhu působí jako skuteční živí lidé, jejichž chování má svou logiku a se kterými se čtenář může v mnoha ohledech ztotožnit.
____
Vysedáváme, popíjíme kafe a po kouscích sestavujeme Samířin život, jako skládačku, mluvíme šeptem, vyměňujeme si dlouho utajované informace. Vědělas, že... ty jo, to jako fakt... a pokaždé, když se mi podaří vyrukovat s cenným střípkem, který je pro Jasmínu úplnou novinkou, zakloní se, pískne mezi zuby a nafoukne si tváře. A já můžu prasknout pýchou. Jsem její ségra. Ségra. Jasmína je jen kámoška, která opustila a byla opuštěna.
____
Výjimkou nejsou ani Samíra s Lejlou, se kterými se na stránkách knihy setkáváme nejvíce. Myslím, že autorce se podařilo velmi citlivě zachytit křehký vnitřní svět mladého člověka, to, jak výrazný vliv mohou mít v období dospívání rodiče, ale i stigmata spojená s náboženstvím nebo rasovými předsudky.
Autorka osudy obou sester sleduje pomocí dvou příběhových linií, které se od sebe neliší pouze tím, čí příběh vyprávějí, ale i použitými jazykovými prostředky. Zatímco Lejlina příběhová linie je vyprávěna v přítomném čase, to co se dělo se Samírou od chvíle, kdy opustila domov, je vyprávěno v čase minulém. Změny ve způsobu vyprávění mimo jiné usnadňují orientaci v příběhu a čtenář tak v průběhu čtení neztrácí přehled o tom, o které ze sester se zrovna hovoří.
Asfaltoví andělé nejsou kniha zabývající se lehkými tématy a tak lze předpokládat, že vám po jejím dočtení nebude zrovna lehko u srdce. Zároveň je to ale příběh s velkým lidským rozměrem. Příběh, který by se skutečně mohl stát. To jediné, co v mých očích dělí Asfaltové anděly od plného počtu hvězd, je to, že jsem se do příběhu prvních několik kapitol nemohla začíst.
Závěrem
Pokud máte rádi společenské romány zabývající se především psychologií postav a hledáním vlastní identity, s Asfaltovými anděly rozhodně neuděláte chybu. Kniha může být také zajímavým průvodcem některými muslimskými náboženskými zvyky a sondou do toho, jakým způsobem si mohou víru vykládat ortodoxní vyznavači islámu.
Hodnocení: 4/5
Autor: Myanmar
Zdroj: book-lords.blogspot.cz
