Osud vás na pár let zavál ze Slovenska do Londýna, pak do Saúdské Arábie a zase zpět do Londýna, momentálně žijete v Brně. Jak se to všechno přihodilo?
No, a to jsem ještě mezitím žila rok a půl v Kuvajtu a několik měsíců v Libyi a v Libanonu. Ale abych to nenatahovala... do Londýna jsem odešla v srpnu 2007 zlepšit si angličtinu, když jsem v červenci toho roku vedla workshop na mezinárodním divadelním festivalu v Aténach a dostala jsem nabídku působit v Anglii (jsem absolventka Tvořivé dramatiky a pracovala jsem tehdy jako učitelka Literárně-dramatického odboru ZUŠ). V Londýně jsem potkala svého budoucího manžela, anglického architekta, který odešel v roce 2009 pracovat do Libye, kde jsem ho sice mohla navštívit na tři měsíce na turistická víza, ale ne tam s ním zůstat natrvalo, když jsem nebyla jeho manželka - Libye je muslimská krajina. A tak jsme se vzali a když později dostal manžel nabídku pracovat v Rijádu, hlavním městě Saúdské Arábie, tak jsme v roce 2011 odešli tam. V březnu 2017 jsme se přestěhovali do Kuvajtu a v září 2018 zpět do Londýna, když byl manželovi diagnostikovaný zhoubný nádor na mozku. Bohužel, v Londýně manžel v dubnu 2019 zemřel a já jsem tam musela zůstat a řešit věci okolo pozůstalosti. Cítila jsem se tam ale velmi osamělá, a tak jsem rozhodla přestěhovat do Brna, kde žije můj starší syn s rodinou. A tak jsem od července 2020 tady...
Zajímavý příběh. Ale vraťme se k Saúdské Arábii. V roce 2018 se v této zemi trošku uvolnila pravidla. Co konkrétně se zde od té doby smí? Jak se Saúdská Arábie v posledních letech změnila?
Saúdská Arábie se změnila opravdu hodně a já jsem jedna z těch, která to může posoudit, když jsem tam žila v těch letech 2011 až 2017, a potom ji už jako turistka navštívila v prosinci 2019, takže jsem mohla porovnávat. Už jen to vydávání turistických víz je výrazná změna, když do prosince 2019 mohli cestovat do Saudi lidé jen na tzv. pracovní víza, pokud tam pracovali, anebo na tzv. family víza jako rodinní příslušníci těch, co tam pracovali, anebo jako byznysmeni na tzv. byznys víza. Nemohli jste tam jet jako turista, což se teď dá a k podle mě k tomu směřovaly i všechny ty předcházející změny, jako otevření kin, organizování festivalů a mezinárodních sportovních akcí, či umožnění ženám řídit a tedy i pracovat prakticky ve všech odvětvích. Já osobně si stále myslím, že to byl především ekonomický tah, když se krajina takto elegantním způsobem zbavila dvou milionů cizích řidičů, kteří tam do té doby ženy vozili – jen na vysvětlení, Saúdská Arábie má přes 30 milionů obyvatel a zhruba třetinu z nich tvoří právě cizinci...
Jak jste se stala spisovatelkou a kolik knih jste celkem napsala?
Jako učitelka LDO jsem psala mnoho scénářů, občas i články do novin, ale až v Saudi jsem začala blogovat, když jsem si uvědomila, jak málo se o této krajině ví. Chtěla jsem ji tímto způsobem více přiblížit. Takže jsem nejdřív blogovala a potom jsem začala přemýšlet i nad knihou. První kniha byl román ze života Češek a Slovenek v Saúdské Arábii (v Rijádu funguje velmi dobře Spolek Čechů a Slováků pod názvem Mamlaka, takže jsme se tam prakticky všichni poznali). Nabídla jsem ho vydavateli a tomu se zalíbil, a tak v roce 2013 vyšel můj první román s jednoduchým názvem Ženy z Rijádu. A protože se líbil, následovalo pokračování a další pokračování, potom se k románům přidružily tzv. cestovatelské memoáry, které přibližovaly ve formě jakýchsi delších blogů nejen Saúdskou Arábii, ale i jiné krajiny, které jsem navštívila. Momentálně mám na svém kontě jedenáct knih ve slovenštině, z toho dvě z nich už vyšly v druhém vydaní a dvě knihy v češtine, na další tři mám už podepsanou smlouvu.
Vaše zážitky, které v knihách popisujete, jsou výhradně z tzv. vyšší střední vrstvy. Můžete nějak ve zkratce popsat život v těchto rodinách?
Jako soukromá učitelka angličtiny jsem měla jedinečnou možnost zažít skutečný život v saúdských rodinách, kde by se jinak jiný cizinec nedostal - i když jsou Sauďané velmi přátelští a srdeční, přísně si stráží svoje soukromí. Logicky si učitelku angličtiny mohli dovolit jen ti bohatší a ve všeobecnosti otcové v těch rodinách si mě vybrali právě proto, že sami kdysi studovali v zahraničí – ať už v Anglii nebo v USA – a chtěli, aby i jejich děti učila ne-arabská učitelka a oni se tak mohli přirozeným způsobem dozvědět více o životě v Evropě. Rodiny v Saudi jsou většinou vícedětné, učila jsem běžně v rodinách, kde byly čtyři děti, ale zažila jsem i osm, a kde byli zpravidla oba rodiče vysokoškolsky vzdělaní. Rodiny této vrstvy obývají zpravidla velkou vilu v průměru s deseti pokoji, minimálně jednou nebo dvěma služkami a soukromými řidiči, kteří mě chodili vyzvedávat do compoundu, kde jsme bydleli s manželem. Protože je to muslimská krajina, celý život se prakticky přizpůsoboval časům modlitby – při ranní se vstávalo, děti šly do školy, rodiče do práce, po polední se setkali doma na oběd, potom oddychovali, po podvečerní se šlo na návštěvu nebo do obchodního centra a po poslední večerní se odpočívalo doma a šlo se spát. Svým způsobem rutina jako všude jinde ve světě, i když samozřejmě trochu jiná, než na jakou jsme zvyklí my...
Měla jste někdy touhu poznat, jak to funguje v nižších vrstvách?
Učila jsem i muže - saúdské, egyptské, syrské či z Jemenu, kteří v Saudi pracovali, takže jsem o jejich životě něco věděla, i když jsem nikdy jejich domácnosti nenavštívila. Navštívila jsem ale pákistánské a filipínské domácnosti, tak jsem si uměla představit, že to bylo asi trochu podobné. Každému, kdo by měl zájem, mohu doporučit saúdský film Wadjda, který se odehrává na předměstí Rijádu a tam byl i přímo v interiérech a exteriérech natočený. Film je na youtube, i když teda v arabštině s anglickými titulky, ale na pochopení života tam to stačí...
Přibližte nám prosím děj knihy Tajemství závoje.
Kniha má podtitul „Saúdská Arábie na vlastní kůži“ a obsahuje dvacet kapitol, které se věnují životu v Saúdské Arábii – oblékání, seznamování, architektuře, jídlu, historii, kultuře, školství, zdravotnictví, kriminalitě, jednoduše všemu, co vás může zajímat, samozřejmě doplněné autentickými fotografiemi. Poslední kapitola je věnovaná právě doporučením, čeho se v Saúdské Arábii vyvarovat jako turista a co tam naopak očekávat a proč se tam vyplatí vycestovat. Z mého úhlu pohledu je to jakýsi komplexní průvodce životem této krajiny, a pokud se tam chystáte vycestovat, měli byste si ji přečíst ještě předtím, než si koupíte letenku. Tak vás nic nepřekvapí – i když člověk nikdy neví...
Kdybyste měla některé ze zvyků v Saúdské Arábii zrušit, které by to byly?
Přiznám se, že mně osobně nejvíc vadilo zavírání obchodů, restaurací, bank, jednoduše všeho v čase modlitby. Jsem mimořádně akční a umím si vážit času a neskutečně mě rozčilovalo, že jsme někde přišli a potom museli půl hodiny sedět v autě a čekat, dokud se dotyčný obchod otevře. Bylo to velmi frustrující, hlavně když si uvědomíte, že v Saudi neexistuje veřejná doprava a člověk prakticky stále trčí v nějaké zácpě, když je tam na ulicích ohromné množství aut a přijdete někde o minutu později a už čekáte půl hodiny. Nově byl i tento příkaz už zrušený, i když ne všechny provozy ho dodržují a někde si stále jednoduše přes modlitbu zavřou...
A které tamní zvyky se vám líbí?
Velmi se mi líbilo, jak drží rodina pohromadě, jak tam stále funguje vícegenerační model rodiny a úcta ke starším, prakticky tam neexistují domovy pro seniory, jak je známe u nás. Stejně se mi líbilo, že rodiny spolu piknikovaly a chodily na výlety do pouště a navštěvovaly se přes víkendy o hodně více než u nás, i když je pravda, že já jsem tam přišla z Londýna, a porovnávala jsem to více se životem v Anglii. Jinak jsem měla pocit, že my máme podobnou srdečnost a pohostinnost s Araby – tím „my“ myslím Slováky i Čechy spolu, protože jsem se narodila v Československu a nedělám mezi námi rozdíly. A v Rijádu jsme taktéž všichni fungovali při české ambasádě, protože Slovensko nemá v Saúdské Arábii svoje velvyslanectví...
Kterým čtenářům jsou vaše knihy určeny, kdo by si je měl přečíst?
Snažila jsem se, aby si mohl vybrat každý... jsou tam romány o ženách, které osloví hlavně ženy, ale i cestopisy, které jsou více faktografické a určitě se budou víc líbit mužům. A potom jsou to romány s detektivní zápletkou, mají kriminální nádech a jsou zasazené do exotického prostředí, takže jsou vhodné pro všechny, kteří milují napětí a rádi odkrývají spolu s autorem, zda bude vrahem skutečně zahradník. Já osobně jsem velkým fanouškem detektivek, i když se přiznám, na rozdíl od současného trendu neholduju temným severským nebo takovým, kde je spousta násilí a krve, preferuju sofistikované příběhy s distingovanými hrdiny jako Hercule Poirot nebo Sherlock Holmes.
Vzpomínané tři knihy, které vyjdou v češtině koncem tohoto a začátkem příštího roku (Vraždy v Arábii, Unesená, Prekliata nevesta), jsou právě detektivky, které volně spojuje osoba hlavní vyšetřovatelky, bývalé tajné agentky a jsem velmi zvědavá, jak je čeští čtenáři přijmou – ohlasy ze Slovenska jsou zatím velmi příznivé. Pro ty, kteří chtějí zrelaxovat a především se zabavit, doporučuju moji knihu Deník saúdské manželky, která je jakousi parodií na romány, které já nazývám „arabské klišé“, tedy knihy o ubohých Evropankách, držených někde v harému arabskými muži...
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Soni Bulbeck
