přibližuje ve své knize Proměna.V letech 2006 – 2007 se váš život začal pomalu měnit. Jaký byl Suvereno předtím a jaký je dnes?
Mám pocit, že to byl někdo úplně jiný. Jakoby cizí člověk v mém těle, který žil nevědomě, nezodpovědně, lehkovážně a disharmonicky. Ospalý náměsíčný jedinec se najednou probudil, procitl a metamorfoval z poživačné sebestředné housenky do podoby zušlechtěného zjemněného motýla. Ten hlavní rozdíl se udál ve vědomí. A všechno ostatní pod ním se přidalo. Na závěr i fyzická forma.
Co bylo prvním velkým impulsem k vaší proměně?
Těch impulzů byla spousta a nedá se ani přesně definovat, který byl ten první. Ale jedním z počátečních klíčových podnětů ke změně bylo zjištění, co k životu už nepotřebuji. To znamená hluboké procitnutí a poučení se ze starého způsobu žití, na kterém jsem si vyzkoušel, co vlastně nepotřebuji, a co mi naopak chybí a rád bych to vnesl do své existence. „Vyprázdnil jsem pohár“ a otevřel se všemu novému, co mohlo konečně vstoupit do mé Cesty. Spustila se lavina zdánlivě náhodných událostí, která se nazývá synchronicita a ta mě začala unášet proudem řeky života. Nechal jsem se jen vést jejími vodítky - znameními, a najednou jsem se zkrátka ocitl jakoby v jiném novém vesmíru. Můj život se tak v průběhu pár let kompletně proměnil.
Proč jste se rozhodl o tom napsat knihu?
Snad nejčastější otázka, se kterou jsem se poslední roky potýkal, zněla: „Suve, co se stalo, že ses změnil?“ Moji fanoušci, kteří vnímají moji tvorbu, se chtěli zkrátka dozvědět, co všechno stálo za tou výraznou proměnou a co konkrétně se událo v mém životním příběhu. Chtěli detailní rozbor. Skladba s názvem Lotosový kvet je vlastně zhudebněná forma knihy. Jenže jedna písnička nedokáže obsáhnout takové množství událostí a okolností, které spustily mou transformaci, a tak jsem se rozhodl to podat obsáhlejší knižní formou. Začal jsem psát svou životní odyseu do podoby první knihy, i když jsem předtím neměl žádné zkušenosti s psaním prózy. Bylo nesmírně dobrodružné a vzrušující ocitnout se najednou v kreativním procesu zcela odlišném než je hudební tvorba.
Vaše kniha má v podtitulu Měním sebe – měním svět. Co tím máte na mysli?
Velmi jednoDuše: k tomu, abychom dokázali měnit vše okolo sebe, potřebujeme nejdřív změnit sami sebe. Musíme se stát tou změnou, kterou chceme vidět ve světě. A o tom, zda každý člověk má v sobě tu moc měnit svět, o tom nikdy nepochybujte! Už jen podle nejnovějších sociologických výzkumů je dokázané, že průměrný člověk ovlivní za svůj život 10 000 lidí, a to už je doslova takový malý svět. Třeba jen jednou a navždy odmítnout tu záměrnou indoktrinaci, kterou nám systém prostřednictvím institucí od malička vštěpuje do hlavy, a sice, že jsme jen malinké bezvýznamné já, jen obyčejný pěšák ve hře – slabý jedinec ve velkém stádě, který nic nezmůže. Prosím jednou a provždy to odmítněme! Každý z nás má v sobě obrovskou, neuvěřitelně mocnou vnitřní sílu měnit věci i svět okolo sebe a přetvářet ho v náš vytoužený obraz. Právě toto je závěrečným poselstvím mé knihy. Na samém konci přecházím od proměny individuální k proměně kolektivní a popisuju podrobné principy, jak se chopit své vlastní jedinečné moci a přenášet ji na svoje okolí i do celého světa.
Ještě před proměnou a v průběhu ní jste přečetl různé knihy. Která vás nejvíce oslovila a proč?
V procesu intenzivního čtení stále pokračuju. Je však pravda, že na samém začátku mé osobní transformace byly knihy velkým spouštěčem změn. Konkrétně tituly, které mě osobně v tom čase
pomohly, jsem vypsal v první chronologické příběhové části. Čtenář se tak může inspirovat, ale co je důležitější a co doporučuju každému, je nechat se vést intuicí při výběru knihy. Zkrátka vždy sáhnu po takové, která mi „podá svou ruku“. Jakoby si mě sama najde. Už po pár řádcích cítím, zda se mnou rezonuje anebo ne. Pokud ano, je přesně ve správný čas na správném místě v mých rukou.
Hodně cestujete. Nemáte tře
ba v plánu napsat nějakou cestopisnou knihu?Jednoznačně. Na svých cestovatelských výpravách se intenzivně zaobírám i myšlenkou napsat cestopis. Proto si občas vedu deník, kde si zaznamenávám zajímavé zážitky. Zatím jsem ve stádiu, že si postupně formuji strukturu a utvářím nějaký prvotní koncept. A až dozraje správný čas, tak jistě někdy vydám i svůj cestopis. Předtím však rozhodně napíšu a vydám knihu číslo 2, jejíž obsah se mi už průběžně rýsuje. Momentálně je mým záměrem nové album a možná další rok to bude nová kniha. A takto se to můžepěkně střídat. Každý druhý rok album, každý druhý rok knížka.
Nakolik se věnujete hudbě, cestování a kolik času vám zabralo sepsání knihy Proměna? Máte to nějak rovnoměrně rozloženo? Musí být náročné skloubit toto vše dohromady…
Tři roky trvala veškerá příprava. To znamená, že jsem si postupně, zhruba od roku 2012, zapisoval první myšlenky, utvářel si celistvou strukturu, rozepisoval jednotlivé kapitoly a „ladil celkový orchestr“. Měl jsem tak po třech letech danou jasnou a konkrétní formu a zbývalo mi vyplnit ji kompletním obsahem. Když jsem se tedy vrátil po létě 2015 z asijských cest, zhluboka jsem se nadechl a sedm týdnů v kuse jsem do formy knihy „naléval“ její obsah. Musel jsem se v tuto dobu odpojit od okolního světa, uzavřít do své jeskyně a v režimu offline disciplinovaně krok za krokem dokončovat toto svoje první knižní dílo. Chtělo to správnou dávku sebekázně, odvahy a vytrvalosti. Byl to náročný proces, který mě na začátku až děsil, ale musel jsem se naučit, jak spálit svůj strach a použít ho jako energii, jako palivo do psaní. Jakmile jsem toto pochopil, začal jsem si to celé nesmírně užívat. Našel jsem se v této činnosti. Velmi mě naplňuje, a proto v ní budu i nadále pokračovat…
Jaké jsou vaše sny? Určitě jich máte spoustu, prozraďte nám ty největší, které hodláte proměnit ve skutečnost..
Svými sny nešetřím, je jich velmi mnoho a dennodenně se na ně dívám. Mám je totiž nonstop před očima na své nástěnce snů. Umělecké sny a záměry jsem už mírně naznačil. A co se týká osobních, tak ze všech bych vyzdvihl ten nejaktuálnější. To je vlastní dům se zahradou a dítě :-)
Na závěr zdůrazním ještě jeden univerzální sen, který zoceluje¨všechny ostatní pod ním. Být každý den lepší než včera. Tuto mou životní konstantu umocňuji tím, že si neustále připomínám jednoDuchý princip na mé Cestě svobody a štěstí: Je to jen hra - je to jen jízda. Samotná cesta je cíl – tak si naplno užívám toto přímo mystické životní dobrodružství.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Suvereno
