Hned na prvních stránkách knihy The Little Breton Bistro se seznámíte s jednou unavenou osamělou duší, která až do teď dobře skrývala, že tam, kde by měla být láska, bydlí jen prázdnotu a chlad. Marianne má šedesát let a za sebou víc než čtyřicet let manželství s Lotharem. Ne lásky. Jen manželství. Lothar ji už od prvního dne manželství ukazoval, do jaké míry se jí bude věnovat a kolik pozornosti od něj může čekat. A pak strávil víc než čtyřicet let tím, že se ji snažil připravit o každou radost. Vysmíval se jejím přáním, potřebám a ponižoval ji všemi možnými způsoby.
„Promise me you´ll be happy, her father had asked her, and Marianne had said yes. She was nineteen. Her father died two days after the wedding. That promise had proved to be one big lie.“
Čtyřicet let života vedle neskutečně chladného muže způsobilo, že v Marianne každý den něco umře. Lothara zajímá jen pokud mu slouží a ona už toho má dost. Všeho má dost. Musí to přestat. A dnes večer, tady, v romantické Paříži to skončí. Marianne se rozhodla zabít. Pečlivě poskládala své oblečení na blízkou lavičku – co kdyby je někdo potřeboval – překonává ochrannou zídku a s obrovským pocitem ulehčení skáče do Seiny.
„It was the first decision she had ever made on her own, the very first time she was able to determine the course of her life.“
O několik hodin později ji Lothar navštíví v nemocnici a ona se musí srovnat s faktem, že ten muž si vždycky najde nový způsob, jak jí dát najevo, jak málo mu na ni záleží. A taky si musí přiznat, že promarnila celý svůj život. Žila šedesát let a nežila přitom ani den. A když je to tak, nechce žít déle, než musí. Stejně není na světě žádné místo, kam by se chtěla vrátit. A v šedesáti letech je příliš pozdě na nějaký nový začátek. V nemocnici našla malou keramickou kachličku a ta jí utvrdila v jejím rozhodnutí. Dokoná svůj čin, dokončí, co začala, ale tentokrát to bude jinde, v jiném místě. Pojede do Port de Kerdruc, místa, jehož jméno je napsané na kachlíku, aby alespoň jednou v životě, předtím, než navždy odejde, viděla moře. Bez majetku a jen s trochou peněz se vydává Marianne na cestu ke svému konci. Ví, že je na všechno sama. Je si jistá tím, co chce a aniž si to uvědomuje, začala sama na sobě právě pracovat.
„With every step she had the impression that something was taking over her body as of a foreign creature were determined to enter, fill her and shape her anew.“
Bretaň je země dávných legend a kouzelných pohádek. Port du Kerdruc je místo plné zvláštních a milých lidí, kteří ji pomohou jedinečným způsobem, jaký ovládají jen a jen Francouzi, aby konečně pochopila, co to znamená být žena a co to znamená patřit sama sobě a rozhodovat o sobě sama. Otázkou zůstává, jestli existuje na světě tolik krásy a kouzla, aby to dokázalo naplnit prázdnotu, kterou v ní Lothar vytvořil a jestli nový život v jedné z nejkrásnějších zemí na světě může být tak přitažlivý, aby udržel při životě někoho, kdo se už rozhodl odejít.
„I don´t know why we women believe that sacrificing our desires makes us more attrective to men. What on earth are we thinking? That somenone who goes without her wishes deserves to be loved more than she who follows her dreams.“
-ice-
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.