když budou muset kromě dítěte pohřbít i všechny své touhy o rodině? Nejde dlouho žit s tolika nevyřčenými otázkami, nejde snést soucitné pohledy a nejde neposlouchat nadšené rozhovory jiných lidí, kteří si povídají o svých dětech. Mabel to už prostě nemůže dál snášet. Potřebují s Jackem začít někde jinde s čistým štítem a Aljaška nabízí vše, po čem by mohli zatoužit.„Here is a world´s edge, far from everything familiar and safe, they would build a new home.“
Nový začátek je ale těžší, než si oba mysleli. Nádherná příroda je taky krutá a oni jsou starší lidé, kteří nejsou připraveni na dlouhou temnou zimu, která se rychle blíží. Jsou v nové zemi, nikoho neznají, přesně, jak si přáli, ale to znamená, že jim nikdo nepřijde na pomoc. Unavení a osamělí vedou každodenní boj s drsnou přírodou. Místo, aby je to stmelilo, začínají se jeden druhému odcizovat. Místo nového začátku tak na ně zřejmě čekají spíš další ztráty, rozčarování a další důkazy, že nejsou dost zralí, aby mohli žit život, jaký si vybrali.
Jednoho večera si, nadšení z prvního sněhu, uplácají na dvorku malého sněhuláka. Mabel, unesená kouzlem okamžiku, mu kolem krku obtočí svůj červený šál a dá mu i své červené rukavice. Druhý den ráno jsou šál i rukavice pryč a jen jedna řádka stop vede od sněhuláka do lesa. Jdou tedy po stopě. Nejdřív vidí mezi stromy pobíhat malou zrzavou lišku a po chvíli si, ob
a už na pokraji sil, uvědomí, že je z lesa pozoruje malé dítě. Holčička má stříbrné vlasy, na sobě modrý vlněný kabátek a Mabelin červený šál a rukavice. Kdo je to dítě a jak je možné, že je samo v lese, daleko od všech lidí a přežívá v podmínkách, které jsou obtížné i pro ně? Odkud přišla ta malá holčička s ojíněnými řasami, kolem které poskakuje liška?„Around here, they call it cabin fever. You get down in the dumps, everything off kilter and sometimes your mind starts playing tricks on you.“ Esther reached across the table and put hand over Mabel´s. You start seeing things you´re afraid of… or things you´ve always wished for.“
Mabel si vzpomíná, že kdysi dávno, když ještě sama byla dítě, její otec měl knihu, ze které ji občas četl. A jeden z příběhů vyprávěl o dvou lidech, přesně jako ona a Jack, kteří nemohli mít děti, tak si udělali dítě ze sněhu – The Snow Child - a to dítě pomocí nějakého kouzla přes noc ožilo. Je možné, aby se něco takového vůbec stalo? Může se stát, že v divočině, daleko od civilizace můžou dávné legendy či bajky opravdu ožít? A teď ta nejdůležitější otázka ze všech: Jak tyto příběhy končí?
Pro ně dva to teprve začíná. Už brzy se oba silně fixují na dítě, které nemůžou ochránit, které přichází, kdy chce, zůstává, jak dlouho chce a poté mizí spolu s příchodem jara, aby se s prvním sněhem znovu vrátilo. Každý jejich den, hodina, myšlenka, rozhovor se točí kolem toho dítěte, které nikdo kromě nich nevidí. Do jejich vztahu se znovu vrací vřelost a znovu cítí, že život dává smysl, ale nezkrotná příroda hrozí, že je odtud navždy vyžene. Co všechno jsou schopní udělat, aby zůstali poblíž jedné iluze, jednoho snu, který prožívají právě v tomhle zapadlém koutě světa, v němž možná nebudou moct zůstat, aby nezemřeli do jara hlady?
„She moved through the forest with the grace of the wild creature. She knew the snow, and it carried her gently. She knew the spruce trees, how to slip among their limbs, and she knew the animals, the fox and ermine, the moose and songbirds. She knew this land by heart.“
-ice-
