Tina Frennstedt: Mojí specialitou se staly rozhovory s příbuznými obětí zločinů

archiv revue
Švédskou expertku na nevyřešené a odložené případy inspirovaly skutečné kauzy, kterým se díky své novinářské profesi léta věnovala. V tradici vynikajících severských detektivek pokračuje sérií Odložené případy. Úvodní román Nezvěstná se odehrává na pomezí dvou zemí a za svoji přesvědčivost i vybroušený styl získala kniha ocenění Crimetime Awards.
Jak se k sobě chovají Švédsko a Dánsko jako sousedící země?
Konkurenčně, nebo naopak přátelsky? Jsou jako sourozenci, kde Švédsko je ten starší bratr, protože jde o větší zemi. Ale Dánsko je hlučnější a nepředvídatelná mladší sestra, která je nezávislá a myslí si, že nikoho nepotřebuje. Naše země jsou spojené mostem a myslím, že více dopravy proudí ze Švédska do Dánska. Ale pokud by došlo na třetí světovou válku, sjednotili bychom se a stáli bok po boku.

Jak jste se dostala k novinářské práci, která se věnuje zrovna kriminálním případům? Byl to váš cíl?
Pracovala jsem spoustu let v deníku Expres- sen a jednou ráno mě editor zpravodajství poslal do města Falun pokrýt případ vraždy třicetileté ženy jménem Pernilla Hellgrenová. Strávila jsem tam týden a případ zůstal osm let nevyřešený. Uvědomila jsem si, že zločin je oblastí, která zahrnuje širokou škálu různých oborů, které mě zajímají, například právo, soudní procesy, příbuzenské vztahy, pachatelé, křivě obvinění, oběti. Mojí specialitou se během let staly články o příbuzných obětí a rozhovory s nimi. Myslím, že jsem v tom byla dobrá, což mě také vedlo k tomu, abych začala pracovat s odloženými případy.

Jaké jsou vztahy mezi policisty a novináři během vyšetřování závažných zločinů?
K tomu, abyste byli úspěšnými novináři zabývajícími se kriminalistikou, potřebujete dobré zdroje uvnitř policejního týmu, jinak nic neseženete. Policie má zájem sdělit vám informace pouze v případě, že něco dostane na oplátku. Média někdy mohou provést pátrání, která jsou pro policii obtížná, a jindy je zase mohou zmařit, takže je to pochopitelné. Vyšetřovatelka z mé knihy Tess Hjalmarssonová nemá média ráda, o čemž je pro mě zábavné psát.

V knize se věnujete také příbuzným obětí. Je pro ně dobře, když se odložený případ otevře a oni se dozvědí pravdu i za cenu toho, že prožijí své utrpení znovu?
Většina pozůstalých, se kterými jsem se setkala, si přála, aby policie případ znovu otevřela. Ke smíření s událostmi jim to nepomůže, ale aspoň se dozvědí, co se stalo a jaké byly poslední chvíle jejich sestry nebo dítěte, může je to v životě posunout dál. Cítí, že si jejich příbuzný zaslouží vyřešení.

Psát o brutálních případech musí být stresující. Co děláte pro to, abyste si je nepouštěla příliš k tělu?
S tímhle nemám větší problémy. Ale potíže mi způsobuje psaní o dětech, které se zranily nebo zemřely. A taky si nijak nelibuji v krvi nebo podobných děsivých věcech.

Měla jste někdy během vykonávání své profese obavy o život nebo o svou rodinu?
Díkybohu ne. Moje starší kolegyně, se kterou jsem pracovala jako kriminální reportérka, mi řekla, že je výhodnější psát o zločinu, když jste žena. Mnoho delikventů má prý staromódně zažito (otázka cti?), že „ženě neublížíš“.

Čtete vy sama detektivky? Máte nějakého oblíbeného autora?
Ano. Mezi moje starší oblíbence patří Elizabeth George a Patricia Cornwell. Novější je potom Jo Nesbø.

Tvoří série Odložené případy samostatné příběhy, nebo na sebe navazují?
Je možné je číst i samostatně, jen si myslím, že při návaznosti na sebe jsou soukromé životy policistů propojenější.

Vaše první kniha Odložených případů si získala velké uznání za přesvědčivost. Co je podle vás důvodem toho, že čtenáře po celém světě fascinují detektivní romány a thrillery ze Skandinávie?
Je to ta slavná skandinávská ponurost. Protože je u nás po většinu roku tak špatné počasí, užíváme si, když můžeme zůstat doma a číst nebo fantazírovat. Možná je to také tím, že máme to štěstí žít v severských zemích, kde  lidé netrpí chudobou a dlouhou dobu ani válkou. Proto možná potřebujeme svým životům dodat nějaké napětí. 


TINA FRENNSTEDT patří mezi nejuznávanější švédské krimi reportéry. Specializuje se na nevyřešené a odložené případy a ve svých románech autenticky zobrazuje policejní práci. Pracovala pro periodika Svenska Dagbladet, Dagens Nyheter a Expressen. V současnosti je manažerkou vysílání Crime Central. Žije v Södermalmu ve Stockholmu.

Text: Iva Kulihová, foto: © Gabriel Liljevall
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více