Historika a spisovatele Vlastimila Vondrušku asi není třeba příliš představovat. Tento autor vydal již desítky studií, článků i románů. Oblíbené jsou především jeho historické detektivky. Letošní novinka Mrtvý posel je právě jednou z nich. Formálně jde sice o devátý díl série Letopisy královské komory, avšak jako vždy se jedná o samostatně stojící případ s drobnými odkazy na díla předchozí, jejichž neznalost vás však o hlavní pointu nepřipraví.V Mrtvém poslovi se (opět) setkáváme s královským písařem Jiřím Adamem z Dobronína. Ten u svého domu nalezne umírajícího muže, jenž před svým skonem vyřkne slova: Podvedli mě. Shodou okolností jde o stejného muže, který v posledních dnech několikrát sledoval písařova pomocníka, a především přítele, bakaláře Petra a jeho ženu Rozárku. Kdo je onen mrtvý zrzavý muž, proč musel skonat zrovna před jeho dveřmi a co s tím mají společného Petr s Rozárkou? Jiří ví, že musí smrt ryšavého muže tajit do té doby, než zjistí, o co v tomto případě jde. Mocní nepřátele se totiž nezaleknou žádné špinavosti. Jaké štěstí, že má Jiří také oddané přátele, kteří jsou pro něj ochotni riskovat i vlastní krk.
Tak jako ostatní díla Vlastimila Vondrušky je i Mrtvý posel taková čtivá chuťovka, kterou smlsnete na pár soust. Čte se velmi příjemně. Navíc Vondruška umí za ta léta psaní dobře dávkovat napětí, takže chcete číst pořád dál a dál. Jeho hlavní postavy jsou také znační sympaťáci. Moudrost, spravedlivost a jistou vážnost Jiřího Adama z Dobronína doplňuje vlídnost přítele Petr a jeho laskavé škádlení se zvědavou, ale odvážnou Rozárkou. Tentokrát se věnuje dost pozornosti také příteli Ulrichovi z Jenštejna. Tyto postavy však bohužel zaberou veškerý prostor a na ostatní postavy již téměř nic nezbývá, což je na škodu především u podezřelých. Samotný případ je vcelku zajímavý, rozhodně nebude nouze o vzrušující a nebezpečné situace, ani o kapku humoru, kterou do příběhu vkládají dialogy Jiřího s přáteli.
Vondruška také velmi pěkně popisuje prostředí a život na Starém městě pražském. Toto prostředí mě velice zajímá, obzvlášť proto, že tato místa velice dobře znám. Ačkoliv se jedná o fiktivní beletrii, jsou často Vondruškovi vyčítány drobné historické nepřesnosti, já však nejsem vystudovaná historička, takže nemohu příliš soudit. Jediné, co tedy Vondruškovi mohu vytknout je přílišné spěchání, zejména se samotným zakončením. Celou knihu sledujete pátrání, chytáte se hozených stop a pak se vše završí na pár stránkách. Nejde o to, že by nebyl případ vyřešen, ale proběhne to tak rychle, že si to ani nestihnete vychutnat. Marně otáčíte na další stranu a hledáte ještě nějakých pár vět, které třeba hrdinové prohodí u společné večeře a definitivně tím celý děj zakončí.
Po dočtení Mrtvého posla tak zůstává pocit, že jste se rozloučili s přáteli, které sice máte rádi a jistě je ještě někdy navštívíte, ale nemusí to být zrovna hned.
Autor: Barbora Obstová
