Petr Jarchovský, absolvent Filmové a televizní fakulty AMU, oboru Scenáristika a dramaturgie, je dosud znám především jako autor filmových scénářů. Na téže fakultě dnes působí jako pedagog. Spolu s Janem Hřebejkem napsal původní scénář k celovečernímu debutu režiséra Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola (1991). Mezi jeho nejznámější práce patří scénáře k filmům Šakalí léta (1993), Pelíšky (1999) a Pupendo (2003), které vznikly na motivy povídek Petra Šabacha (všechny tyto tři filmy režíroval Jan Hřebejk). Petr Jarchovský je dále autorem filmové povídky a scénáře filmu Musíme si pomáhat (knižně 2000), scenáristou filmu Želary (2003, nominace na Oscara 2004), jemuž jako předloha posloužily povídky Květy Legátové, a filmu Horem pádem (2004, režie Jan Hřebejk).
Zahradnictví
Literární zpracování velkolepé filmové trilogie. Ve svém Zahradnictví se vrací k postavám z hitu Pelíšky. Filmovou trilogii i její literární zpracování můžeme vnímat jako pravdivý příběh konkrétních lidí v převratné historické době mezi lety 1939 a 1959. Rodinnou ságu tvoří tři samostatné, nicméně propojené příběhy Rodinný přítel, Dezertér a Nápadník. Mezi aktéry snadno poznáme odbojáře Jindřicha z kultovních Pelíšků, tentokrát jsou však více v popředí ženy: například autorovu matku sledujeme od jejího narození a válečného dětství až po dospělost, kdy se v padesátých letech v Nápadníkovi stává hlavní hrdinkou. Strhující příběhy plné nečekaných zvratů se odehrávají z velké části v rodinném zahradnictví v Jaroměři a v rovněž rodinném kadeřnickém salonu v Praze. Vzdor svízelné době a krutým osudům protagonistů nechybí osvědčený autorův humor a zejména situační komika.
Jak vznikal námět ságy Zahradnictví?
Tenhle román se psal celý můj život, ještě předtím než jsem se narodil. Já jsem měl výhodu, že v mé rodině se dost rádo vyprávělo, takže jsem slýchával spoustu příběhů. Pak pro mě bylo důležité setkání s Honzou Hřebejkem a se spisovatelem Petrem Šabachem, který nás nedávno opustil, což byla dost rána. Byl to člověk, který mě uvedl do literatury. Tahle setkání pro mě byla velice důležitá. Ta odpověď je, že materiál sbírali již mí rodiče a prarodiče.
Jaká byla reakce vaší maminky, když viděla první díl rodinného přítele?
Ona je přející. Je to dáma v letech a někdy ji přistihnu u toho, že ty věci, které jsou v těch filmech, tak si je bere za své.
Bylo již od počátku jasné, že toho materiálu je tolik, že z toho budou tři filmy? Nebo byl ten koncept původně jiný?
Ne všechno, co nasbíráte, se může stát podkladem pro vyprávění. Ale tři situace se mi zdály dobré, že by o ně šel opřít příběh. Ten zbytek byl jen obohacující materiál. Jedna ta situace byla taková, že mé babičce přišel před koncem války úmrtní list dědy, který zahynul. Ta rodina ho oplakala a on 25. května 1945 stál před brankou. A takových příběhů je spousta. Tohle je realita a já jsem do toho vnesl tu možnost, která se ve skutečnosti neodehrála. Co kdyby tu babičku potkal fatální chlap a ona se s tím musela vyrovnat? Takovým způsobem se vychází z reality.
Jak těžké bylo prosadit trilogii?
Teď je zlatá doba seriálů. U nás je problém, že kdyby to mířilo do televize jako seriál, tak to za současných podmínek nedostane takovou péči, jaká by byla potřeba. My jsme sehnali člověka, který tomu dal absolutně všechno. Setkali jsme se s luxusním přístupem a má to aspekt obrovské producentské poctivosti a péče.
Jak se vám spolupracovalo s panem Hřebejkem?
Mně se s Honzou už nějakých 35 let pracuje dobře. My se stále inspirujeme, ale není to úplně jednoduché. Je to prostě partnerství.
Jak těžké bylo najít lokace, aby vypadali tak, jak jste potřebovali?
Ono bylo od začátku jasné, že se to bude odehrávat v pěti nebo šesti dekoracích, které budeme muset postavit.
Dochází k nějakým změnám žánrů mezi díly trilogie?
Ano, to byl i původní koncept. Říkal jsem si, že každý díl si říká o jiný žánr, i když to byl možná trochu i risk.
Když se kniha potkává s filmem, tak to bývá většinou tak, že první vznikne kniha. Tady je to naopak. Jak vznikl nápad, že vyjde kniha?
Já už jsem s nakladatelstvím Paseka spolupracoval dříve. Snažili jsme se nezakrývat, že původní východisko textu je scénář. Upravovalo se to jen tak, aby se to dobře četlo. Je to vlastně beletrizovaný scénář.
Uvažoval jste někdy o tom, že byste vyměnil židli scenáristy za židli spisovatele?
Ano, několikrát. Ale uvědomil jsem si, že je to zvláštní spojení mezi mnou a Honzou a že nás to společné dílo přesahuje. Takže jsem si říkal, že to stojí za to.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.