Galilejec Kristýny Freiové

Galilejec je vaší první knihou. Kdo je jejím hlavním hrdinou a jaký příběh se v ní odehrává?
Román Galilejec vypráví příběh na první pohled známý. Galilejec Ješua nezastírá, že je Ježíšem, tedy postavou, se kterou se chtě nechtě setkal každý z nás. Zároveň se od sebe tito dva muži velmi liší. Ješua je muž s nadpřirozenými schopnostmi, není jako ostatní a nesnaží se jako ostatní být. Přišel, narodil se proto, aby změnil svět. Ne však proto, aby se obětoval. Naše hříchy ho nezajímají. Přišel z hvězd. Vlastně je mimozemskou bytostí, archandělem. Odložil svá křídla, aby se mohl stát člověkem a učil nás smrtelníky stát se stejně výjimečnými, jako on, jako každý, kdo uvěří, že možné je cokoliv. Můj příběh je inspirovaný Biblí, ale nechci, aby to slovo někoho zbytečně vyděsilo.
Galilejec není náboženská kniha, i když o Bohu se tu často mluví. Ale ani Ješuův Bůh nemá co dělat s Bohem, který je nám tak často předkládán. Je důležité říci, že přesto, co jsem o knize zatím prozradila, je ve skutečnosti její hlavní postavou Ješuova žena Dina. Dina je dívka, která nechtěla nic jen žít tak, jak jí doba určila. Záhy však proniká do světa, o jehož existenci neměla ani ponětí.

Má tato kniha nějaké hlubší poslání?
Přála bych si, aby se čtenář mé knihy zamyslel nad tím, zda by to, co Ješua káže, nemohla přece jen být pravda. Protože by bylo úžasné zjistit, že to možné je, a to i pro mě. Jsme lidé, máme své pochybnosti. Ta kniha je právě o nich. Když přestaneme pochybovat o sobě, o tom, po čem doopravdy toužíme, a naopak alespoň trochu zpochybníme pravidla a diktát světa, ve kterém žijeme, i nemožné se stane skutečností. Ješua říká, že nikdo z nás není odsouzený k ničemu. To nejsou hloupé řeči, u kterých si skeptik znechuceně odplivne, ani Galilejec takový není. Měla bych také říci, že se můj román nestaví ani proti křesťanství ani židovství. Jen říká, že všichni hledáme cestu a každého k té jeho přivedly odlišné zkušenosti. Každý je determinován něčím jiným. Přesto je Galilejec právě pro každého, věřím tomu. Protože po tom, co Ješua Galilejský káže, ve skrytu duše toužíme všichni. Přejeme si vzlétnout, být svobodní, zachránit ty, které milujeme. Přejeme si být slyšet, změnit to, co zdánlivě změnit nemůžeme, být někým, kdo dokáže vše, po čem zatouží.

Vystudovala jste obor Tvůrčí psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Dá se tedy předpokládat, že vás psaní baví. Budete v něm pokračovat?
Určitě. Mám v záloze jeden celý román, který je vlastě pokračováním Galilejce. Je o mystické postavě hraběte de Saint-Germain, tedy o hledání nesmrtelnosti. Na Literární akademii mě naučili především číst. Spisovatel si totiž musí najít svou vlastní cestu. I v literatuře je mnoho pravidel a nařízení, tolik, že mě to až překvapilo. A přitom právě ti, co taková pravidla bořili, literaturu přetvářeli, posouvali kupředu. Kniha se nedá narýsovat, není to rovnice. Přesto by se mnou mnozí samozřejmě nesouhlasili. Někdy se musíme nechat vést i s tím rizikem, že si natlučeme nos, ale třeba právě tehdy dojdeme nejdál.

Říkáte, že literatura by nás měla posouvat kupředu a dopomáhat k překročení naší reality. Jak to myslíte?
Vlastně jsem to už naznačila. Každý, kdo se chce dostat dál než ostatní, něco změnit, musí zpochybnit pravidla, hranice světa, ve kterém žije on i ostatní. Musí se z nich vymanit. A co jiného než literatura, film, umění nám nabízí takovou možnost? Nabízí nám pohled sahající za to, co vnímáme smysly, na co si můžeme sáhnout. Jsme výjimeční, jen to musíme pochopit. Galilejec je alternativa známého vyprávění, protože i lidský život je vlastně takovou alternativou. Možná, že by mohl vypadat docela jinak, kdybychom tomu uvěřili, kdybychom byli schopní žít to, co postavy v mém románu. Svět kolem nás není dokonalý, tak jako to, co tvoříme. Přesto dokonalost je možná, ale leží za hranicemi naší myli, mysli, která nás svazuje a nedovoluje nám tolik, kolik bychom mohli dosáhnout.

Text: Kateřina Žídková
Foto: Kristýna Vrbová

Správa cookies

Galilejec Kristýny Freiové

Galilejec

Nejnovější články