Kniha Hledám tě vás přesvědčí o tom, že každý může najít svůj ideální protějšek

Pokud byste se pídili po informacích o Zuzaně Petráčkové a její knize Hledám tě, zjistili byste pouze to, že jde o literární debut, který vydalo brněnské nakladatelství Moba. Zmiňuji se o tom proto, že vám po několika stránkách bude jasné, že Petráčková je obratná stylistka, takže se nechce věřit tomu, že dosud nic nenapsala. Kniha Hledám tě je složená ze čtyř příběhů spojených osobou stařičké Marie. My se s ní setkáváme v sanatoriu, kde čeká na smrt a kde jiné pacientce vypráví o svých předchozích životech.

Nebojte se, že bychom měli co do činění s pseudofilozofickým dílem hledajícím odpovědi na otázky bytí a smyslu života. Hledám tě je hravá a laskavá knížka o lásce. Čtenáře pohladí po duši, pobaví a jediné, co od nás vyžaduje, je smíření se s myšlenkou, že hlavní hrdinka prožila několik různých životů. Své příběhy, které formálně připomínají samostatné povídky, vypráví v první osobě a jejich jazyk vždy přizpůsobila tomu, o kterou postavu jde. Jinak mluví drzá hospodyně z vesnice a jinak hovoří česká aristokratka Kunhuta.

Petráčková umí být vtipná, sarkastická a feministky potěší, že si o mužích nedělá žádné iluze. Hledám tě je knihou o silných ženách, které se vzepřely osudu a rozhodly se jít za voláním svého srdce. Smyslem jejich existence je najít Lásku a prožít ten nejlepší možný život. Příběhy jsou závislé na svých hrdinkách a historie či politika tu tvoří pouhou kulisu. Proto knihu čtěte jako milostný román a nikoliv román historický. Každá z hrdinek se chová jinak, některá je na svou dobu poměrně naivní, ale to je dáno žánrem, který vyžaduje (pokud to jde) šťastný konec.

Hledám tě vás přesvědčí o tom, že každý může najít svůj ideální protějšek, a je přitom úplně jedno, zda věříte v převtělování, anebo jsou zapřísáhlí cyničtí materialisté. Všechny hrdinky se chovají velmi moderně, proto vám nebude dělat problém se s nimi ztotožnit. Která vám bude nejbližší, záleží na vašem naturelu, z literárního hlediska je nejvděčnější Kunhuta vystupující ve třetím příběhu. Ostatně, ten je nejdelší, nejpropracovanější a obstál by i jako samostatná novela.

Na rozdíl od červené knihovny není možné předvídat, jak se příběhy budou vyvíjet a jak skončí. Láska má různé podoby a občas ji člověk najde tam, kde by ji vůbec nečekal. Je možné, že se jí nedočkáme, anebo si ji necháme proklouznout mezi prsty. Dost věcí vás donutí přemýšlet a přehodnocovat a nejspíš se zamyslíte nad tím, co udělat proto, abyste byli štastnější a spokojenější. A je přitom jedno, zda jste žena – čtenářka anebo muž – čtenář. Díky rozmanitosti témat kniha osloví nejmladší čtenářky, stejně jako jejich babičky. Ostatně, i proto si autorka vybrala paní Marii a její posluchačku Helenu.

Paradoxně tu najdete víc erotiky a násilí než romantiky a něžných citů, což je dáno tím, že všechno je podřízené ději, a autorka se nesnažila o romanci za každou cenu. Jednotlivé příběhy vychází ze skutečných reálií a přiznám se, že mě nejvíce oslovil čtvrtý příběh, který je nejbrutálnější, nejcyničtější, ale zároveň je pro nás nejsrozumitelnější. Pokud si chcete přečíst chytrou knihu o lásce a jejích možných podobách, potom už víte, po čem sáhnout.

Autor: Veronika Černucká