Při čtení takovýchto příběhů si člověk se zdravým rozumem musí neustále klást otázku, jak může být rodič ke svému dítěti tak krutý a bezcitný. Fanatický otec Didier, člen ezoterické zednářské instituce, věznil dceru po celých 18 let na venkovském rodinném sídle v Bavinchove na severu Francie, zcela odtrhnutou od jakéhokoliv styku s okolním světem. Důvodem byla jeho chorobná posedlost vychovat nadčlověka, superhrdinku, která vydrží úplně vše a bude tak schopná vést povstání proti zlu. Jak ironické… Od osmi let vystavoval Maude brutálnímu vytrvalostnímu cvičení, používal velmi drastické výchovné metody. Bohužel ani matka proti krutostem nezasáhla, ba naopak, manžela podporovala a uctívala jako boha. Zocelovací útrapy například zahrnovaly zavírání ve tmě do sklepa spolu s krysami. Již od sedmi let ji nutili k nadměrné konzumaci alkoholu. V alkoholovém opojení musela chodit rovně po bílé čáře. Maude musela už jako malá holka pomáhat na stavbě bez jakýchkoliv ochranných pomůcek, být neustále pohotová pro každou maličkost a co více, trpěla zimou v nikdy nevytápěném pokoji. Hygiena probíhala 1x týdně, koupala se ve studené vodě, ve které se nejprve umyli její rodiče. To je jen malý výčet krutých metod výchovy používaných k tomu, aby - jak otec říkával - zakusila tvrdou realitu života.
Ze zajetí se Julienová dostala až ve svých osmnácti letech, kdy jí otec povolil sňatek s mužem, kterého potkala na hudební škole. Na hudební školu mohla odejít jen proto, že byl otec přesvědčen, že dceru hudba a hraní na nejrůznější hudební nástroje zachrání v případě, že by se ocitla v koncentračním táboře. Muže si vzít mohla, ale jen pod podmínkou, že ho po šesti měsících opustí, rozvede se a vrátí se zpět domů k rodičům. K tomu už naštěstí nedošlo.
Maude později vystudovala psychologii v USA, Kanadě a ve Francii. V roce 1994 si zařídila ordinaci v Paříži a dnes je uznávanou terapeutkou, specializuje se na traumata a pomoc lidem, kteří se ocitli v područí, ať už rodiny nebo sekty.
Knihu Pod zámkem autorka vydala jako vyrovnání se se svou minulostí, pomoci jiným osobám, které se nachází v obdobné situaci, zamýšlela knihu jako jakousi první pomoc pro trpitele. Kniha je napsána velice otevřeně a bolestně upřímně, vyjadřuje všechny dojmy a pocity, které v autorce vyvolávají vzpomínky. Tento skutečný příběh ve vás zanechá tolik emocí… a v neposlední řadě zůstanete po přečtení zírat na obálku s fotografií, která je stejně depresivní jako celá kniha. Je na ní zachycena malá Maude spolu se svým tyranským otcem.
Bohužel podobných příběhů stále přibývá a kdo ví, odkud se vynoří další podobný osud. Přejme si, aby podobné autobiografické knihy, či vlastně zpovědi, nemusely být vůbec sepisovány!
Autor: Denisa Šimíčková
