Jestliže sledujete detektivní sérii Detektivové od nejsvětější trojice vysílanou na České televizi, určitě vám nemohlo uniknout ani jméno Michal Sýkora. Jedná se totiž o autora knižních předloh tohoto seriálu. V současné době se na knižních pultech objevil již třetí příběh těchto policistů, který nese název Ještě není konec.
Možná se budete divit, že se nejmenuje Pět mrtvých psů. Právě tento případ totiž běží na televizních obrazovkách. Autor ovšem na jeho knižní podobě teprve pracuje a vysílá do světa zatím nezfilmovaného zástupce své tvorby. Tentokrát se bude zaobírat dvacet pět let starým případem, který se náhodou dostane k rukám komisařce Marii Výrové.
V krásném letním dnu roku 1987 dojde v honosné vile rodiny Třebovických k obrovské tragédii. Zatím nejmladší člen, půlroční Lukášek, je brutálně zavražděn. Vrah mu uřízne hlavu na cirkulárce. Policisté ihned zadrží jeho matku, která se již delší dobu potácí na hranici duševního šílenství. O pachateli mají jasno, přestože očitá svědkyně tvrdí něco jiného. Dvanáctiletá Hana zahlédla z okna postavu zahalenou do zeleného pláště, která nejvíce připomínala vodníka z Erbenovy Kytice. Všichni to přičítají její bujné fantazii.
O mnoho let později potkává komisařka Marie Výrová již dospělou Hanu Kolihovou, která se z tohoto hrůzného zážitku nikdy nevzpamatovala. Policistka během chvíle získá podezření, že v tehdejším vyšetřování neproběhlo vše v úplném pořádku. Jedná se ještě o dobu komunismu, kdy mohla být značná část případu ovlivněna. V Třebovické rodině je totiž i jedna vysoce postavená členka rady. A to není jediné překvapení. Jednoho z tehdejších policistů, kteří tento mord vyšetřovali, totiž velice dobře zná.
Musím se hned na začátek přiznat, že se jedná o můj první kontakt s literární tvorbou tohoto autora. Určitě si zpětně přečtu i Případ pro exorcistu a Modré stíny, ale prostě jsem s Michalem Sýkorou začal až teď. Samotný televizní seriál je na můj vkus natočen až moc alternativně. Některé dialogy a scény jsou pro mě k nepochopení. O to více jsem byl zvědavý na samotnou knižní předlohu. Bohužel zatím nemohu srovnávat knihu Ještě není konec s jejím seriálovým zpracováním. Na druhou stranu jím ani nejsem ovlivněn.
Ústředním tématem je starý případ, který byl až příliš snadno ukončen. Právě na tuto skutečnost se soustředí většina dění. Spisovatel se z velké části zaměřuje na chod tehdejšího režimu a korupci v něm se nacházející. Velká část vyprávění se věnuje i vyšetřování z roku 1987 a díky tomu má čtenář možnost porovnávat tehdejší a současné postupy. Sleduje určité změny v případu, které vyplavou na povrch. Zároveň potkává některé z postav v dětském věku a později v dospělém.
Hlavní roli vedle oblíbené vyšetřovatelky hraje zejména již jmenovaná rodina Třebovických. Jednotliví členové spolu už téměř nemluví ani se nestýkají. Nyní mají možnost se konečně dát dohromady, ale bude to velice těžké. Téměř všichni jsou totiž hodně zahořklí a nemají zájem obnovit rodinnou pohodu. Neustále si předhazují neshody z minulosti a vedle tragické události jsou za jejich spory zejména peníze.
Samotné pátrání po vrahovi a dění okolo Výrové je pro mě o dost stravitelnější, než samotný seriál. Kniha má naprosto dostačitelný počet stran a nenachází se v ní mnoho hluchých míst. Veškeré dění se soustředí zejména okolo hlavní ženské postavy a její bývalého nadřízeného Vitouše. Ostatní členové týmu se ocitají značně mimo, což je trošku škoda.
O něco nudnější a alternativnější vyznění seriálu podle mého způsobilo zejména rozdělení do tří částí. Bohatě by stačil na každý případ jeden díl, který by byl díky tomu akčnější. Dokazují to právě díla Michala Sýkory, které jsou o poznání živější. Ještě není konec je pro mě milým překvapením, protože jsem se četby této knihy trochu obával. Rozporuplný dojem ze seriálu ovšem spisovatel brzy rozmetal. Rozhodně tím nechci tvrdit, že jsem nikdy nečetl lepší detektivku. I v rámci české literární scény mě někteří autoři zaujali o něco více. Přesto si nenechám ujít ani další případy Detektivů od nejsvětější trojice, protože jsem se do jejich světa už tak nějak ponořil. Po čase vás do sebe totiž vtáhnou a nenechají jen tak odejít. Určité kouzlo prostě tito netradiční hrdinové mají.
Autor: Lukáš Loužecký
