Ano čtete správně. Věděli jste například, že ročně americkým vojenským stíhačkám přivodí ptáci škody v rozmezí 50 až 80 milionů dolarů? Takový špaček dokáže proletět sklem stíhačky jako kulka. Tomuto jevu se začalo říkat „fenomén opeřené kulky“. Proto americká armáda testuje odolnost kokpitových čelních skel stíhaček pomocí „dělostřelecké zbraně“ zvané slepičomet.
Kniha Mozky pro armádu je rozdělena do několika kapitol. Představuje neuvěřitelný svět vědeckých poznatků a pokroků, na kterých stojí moderní vyspělé armády, je poctou pro vědce a mediky, kteří se s vlajícími plášti táhnou za bojovou linii. Jejich odvaha nespočívá v nošení zbraní, ale někde úplně jinde. Například v tom, když letecký medik letící se zavázanýma očima testuje vibrační oblek umožňující pilotům létat po hmatu, když náhodou přestanou vidět nebo jsou dezorientovaní; nebo medik testující pod vodou umělou plíci pro únik z ponorky; nebo doktor, který si do žil vpraví krev zemřelého, aby vyzkoušel, nakolik je bezpečné dávat zraněným transfuze od mrtvých.
V laboratořích ve Středisku Armády USA pro výzkum, vývoj a konstrukci technologií pro vojáky „Natick“ se vyvíjí a testuje vše, co vojáci nosí, jedí, na čem spí, v čem bydlí. Navrhly například vyhřívanou zimní bundu, lyofilizovanou kávu, neviditelnou neprůstřelnou vestu, permethrin, umělé hovězí steaky, čokoládové tyčinky s petrolejem (to aby vojáky přešla chuť na mlsání). Vědci se jednoduše snaží natahovat trvanlivost potravin pro vojáky skoro ad infinitum. V laboratořích se pokouší vyvinout pro vojáky textilii pohodlnou a zároveň levnou, odolnou vůči oděru a žmolkovitosti, která dobře odolává ohni, dá se naimpregnovat proti hmyzu i napustit látkami proti mikrobům a zápachu. Armádní Výzkumná základna v Aberdeenu naopak testuje bojová vozidla, aby tak zesílili pancíř, který by odolal nájezdům na nastražené miny, bomby a jiné výbušniny.
V dalších kapitolách se mimo jiné dozvíme, jak vojáci bojují proti ztrátě sluchu (špunty do uší mírní hluk přibližně o 30 decibelů). Samotná autorka si vyzkouší, jaké to je špatně slyšet při nepřátelské palbě po boku paintballového týmu amerických mariňáků. Nevyhneme se ani tak závažnému tématu, jakým je zranění vojáků při bitvách. Autorka se nebojí hovořit o opomíjených zraněních, kdy kromě amputací končetin přichází vojáci často o další cenné části těla – své intimní partie. Autorka celkem podrobně popisuje transplantaci mužského pohlaví plastickými a rekonstrukčními chirurgy, popisuje i čištění otevřených ran pomocí larev červů.
Společnost Strategic Operations se zaměřuje na vývoj hlučných, stresujících, hyperrealistických bojových simulací pro výcvik vojenského personálu. Tento výcvik (tzv. „očkování stresem“) podstupují zdravotníci z námořnictva, kteří jsou nasazeni do jednotek námořní pěchoty nebo výsadkářů SEALs a kteří poskytují první pomoc, zatímco kolem nich lítají kulky a lidé křičí a umírají.
Dovídáme se, že se dá pomocí genetických a biologických indikátorů rozpoznat, zda je voják náchylný k úpalu, rozpoznat se dá i jeho snášenlivost na vedro. To se měří rektálním teploměrem. Pokud potící se člověk vykonává fyzickou námahu, používané svaly si začnou žádat krev, kterou tělo potřebuje k pocení. Mírnějšími následky tohoto konkurenčního boje o krev jsou přehřátí a mdloby z vedra. Mnohem horší, než přehřátí je ale právě zmiňovaný úpal, protože při něm tělo přestane vyživovat střeva kyslíkem a glukózou, a tak se v nich začnou hromadit toxické látky, při kterých postupně trávicí orgány selhávají. Následkem může být delirium, v horším případě kóma a v tom vůbec nejhorším nastává dokonce smrt. Nesmí se opomínat ani zkoumání problémů spojených s průjmem a úplavicí. Průjmem trpělo 77 % vojáků v Iráku a 54 % vojáků v Afghánistánu. Lze jej jednoduše léčit antibiotiky, avšak vojáci raději trpí, jelikož se stydí přiznat, že trpí něčím tak „banálním“.
Autorka Mary Roachová se nebojí odlehčovat poměrně vážná témata. Celá kniha je protkána humorem, což může téma knihy přiblížit i čtenářům, kteří se jinak o podobnou tématiku nezajímají, ale na druhou stranu může být zklamáním pro vojenské nadšence. Každopádně běžně znalý čtenář si z knihy odnese nové poznatky o výzkumných centrech, které zkoumají věci, o kterých by normální smrtelník ani neuvažoval, že mohou existovat. Ačkoliv nám nad podobnými „vědeckými postupy“ může zůstat rozum stát, jedná se o faktické, doložené informace.
Autor: Denisa Illíková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
