BLACK FRIDAY = čtení a zábava od 39 Kč

Obcházení ostrova - delikátní oříšek, k jehož rozlousknutí i vy budete hledat klíč

archiv revue
Čtení poslední básnické sbírky Milana Děžinského nazvané Obcházení ostrova ve mně zanechalo celé klubko různých emocí. Předně je to znepokojení. Jsem znepokojený autorovým abnormálně prostým, a přesto poctivým výrazem. Rovněž mě ale znepokojilo, jak moc mu ho závidím.
V tomto smyslu nemusí mít čtenář obavu z výskytu složitých a těžko dešifrovatelných metafor nebo jiných obrazných pojmenování a figur. Ne. A přece se tato krásná tenká kniha nečte jedním dechem. Já ji četl pomalu, ztrácel se a k básním se vracel.

A přesně tak je to v pořádku, protože „báseň není život./ Je v pořádku, když končí nádechem,“ jak píše pan Děžinský na samém konci sbírky, v posledních dvou verších. Je to až nesnesitelná pomalost, s níž jsem se jako čtenář v této knize potýkal. Obcházení ostrova bych dvěma slovy popsal jako delikátní oříšek, k jehož rozlousknutí i vy budete hledat klíč, respektive kleště.

Předně bych vám radil zapomenout, že i v literatuře existuje něco jako spád. Básně v této sbírce jsou sice komponovány volným veršem, volným jak rozvolněný jen dokáže být, přesto natolik přesným, upřeným a soustředěným, že vás bude tížit jako koule u nohy. Nechtějte číst o překot, Děžinského nejnovější poezie vás může učit být. Být pomalu, mohutně a hluboce. Nádech, výdech. Prohloubené dýchání, intimní prožívání bez rozdílů a podmínek.

Ono se toho totiž, přátelé, děje hrozně moc; a pořád. I když jen sedíte za psacím stolem, při obcházení svého maličkého ostrova. Ať už sami, nebo sami s lidmi. Třeba začne pršet. „Společně se díváme na déšť/ a je to lepší než láska za hrob. (…) Byl jsem tu s tebou./ Na nic jiného se nepamatuji.“ A mnoho dalších obyčejných zázraků a nepatrných překvapení, protože náhlých uvědomění si. Byly tu miliony lidí přede mnou, miliardy bytostí tu jsou a budou, i kopce a hory jsou v pohybu vůči sobě, nebo vůči času, který jediný je stále totožný.

Milan Děžinský je v obcházení ostrova pomalý, pokorný, civilní, udivený, milující i milovaný. Smířený. To je nevídané a vzácné. Jak úžasná může být další životní pouť, klidně i dost delší než ta dosavadní, když je člověk smířený a hluboce šťastný, byť i šťastně nešťastný?

Autor: Standa Černý
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Obcházení ostrova
Čeština

Obcházení ostrova

0.0 0
od 119
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –