Svůj román začíná Sarah Dudnantová událostí z léta roku 1492, kdy po dlouhých letech podlehl papež Inocence VIII. chronické nemoci a papežem se stává valencijský kardinál Rodrigo Borgia, který přijímá jméno Alexandr VI.Autorka ve své knize čerpá mnohé poznatky z prací moderních historiků, jejichž pohled je pečlivější a kritičtější, než tomu bylo v minulosti. Kniha Krása & krev rodiny Borgiů je autorčin čtvrtý historický román.
Sarah Dunantová napsala několik detektivních thrillerů, ale proslavila se především historickými romány z renesanční Itálie, jež se staly mezinárodními bestsellery. Zrození Venuše (The Birth of Venus), In the Company of the Courtesan (Ve společnosti kurtizány) a Sacred Hearts (Svatá srdce) byly přeloženy do více než třiceti jazyků. Pracuje pro televizi, rozhlas i různá periodika a žije střídavě v Londýně a ve Florencii.
Recenze na knihu
Borgiové, kdo by je neznal? Rodinu známou nejenom díky jejich geniálním myslím, ale také kvůli zhýralému životu, který vedli. Vraždy, incesty, úplatky byly v době borgiovského vrchlu na denním pořádku. Díky tomu vzniklo mnoho mýtů, které se spisovatelka Sarah Dunantová snaží vyvrátit a relativně věrohodným způsobem vysvětlit. Což se jí daří víc než dobře. Čtenář je vtažen do doby tak krásná, a tak děsivé, že nás doteď nepřestane fascinovat.Hodně mě zaujal způsob, jakým nám dovolila nahlédnout na volbu nového papeže. Ti z vás, kteří viděli seriál Borgiové anebo četli knihu Dana Browna jsou ve výhodě a mohou porovnávat (patřím mezi ně), ti, kteří ne, dostanou nový a jedinečný náhled na nejvelkolepější událost v historii Říma. Přišlo mi, že si Dunantová trochu rýpla do této části. On za to mohl možná i fakt, že se nabála napsat věci tak, jak jsou.
Úplatky, intriky, ale především to, že kdo má víc známých, vyhrává. A tady to bylo hodně vidět. Navíc popisovala budoucí potencionální papeže jako lidi. Jak s jejich dobrými stránkami, tak také těmi špatnými. Kdo z nich vyniká nejvíc je Rodrigo Borgia. Přiznám se, že díky seriálu jsem o něm měla jinou představu.
Nicméně přestože by se mohlo zdát, že hlavním hrdinou je pouze tento pán, tak se nezapomíná ani na další členy rodiny. Spadá sem Caesare, který mi v knížce moc sympatický nebyl. Víc mě upoutala Lukrécie, kterou díky dějinám známe jako tu největší potvoru a hříšnici. Právě zde ji vidím od samého počátku. Její vývoj, myšlení a životní cestu, která nebyla zrovna jednoduchá.
Co mě fascinovalo bylo, jakým způsobem nás Sarah provází Římem, Florencií... jednoduše všemi místy, kde se Borgiové vyskytovalo. Používá er formu díky čemuž působí nezaujatě, snaží se vysvětlovat, nepodsouvatčtenáři svůj názor. Na knížce je znát značná rozsáhlost, ale i přesto se čtenář nenudí a příběh mu odsýpá neuvěřitelným tempem. Cítí všechny vůně té doby, užívá si její monumentální nádheru, ale především se víc dozvídá o jeho hrdinech a lidech, kteří v tom čase žili.
Autorka jde do všech koutů, nezapomíná ani na nepřátelé rodiny Borgiů, a tak se díky tomu máme možnost na některé historické události podívat z vícero úhlů pohledu. Někdy se Dunantová zapomene a rozpovídá, ale to jí lze prominout, protože to příběhu dodává na hodnověrnosti. Závěrečé finále je víc než struhující a vy po jeho dočtení nelitujete, že jste se do knížky pustili.
Autor: Polgara
Zdroj: ivi-pol-zub.blog.cz
