Úplně malé děti, nebo ty starší, nezatížené konvencemi, radami a obavami dospělých, vnímají pobyt v lese bezprostředně, živelně. Vše je tu pro ně, vše je k dispozici, nedbají na to, jestli se zašpiní nebo umažou, odřou, popíchají. To všechno prostě k nespoutanému životu patří. Tvůrci těchto karet s tím nejen počítají, ale přímo s tímhle aspektem pracují. Mezi dvanácti kartami ze skupiny Propojování s přírodou jsou úkoly, jako například Obličej z hlíny nebo Podzimní duha. Základem je zde rozmíchané bláto, listí, plody lesních stromů, větvičky. „Naber bláto a uplácej obrys duhy" říká se v bodu 4. úkolu Podzimní duha. V Obličeji z bláta je zase instrukce: Jakmile děti nasbírají materiál, každý si do čtvrtiny naplní kbelík hlínou vykopanou ze země a pak pomalu přilévá vodu, dokud nevznikne bláto tvárné jílovité konzistence. Tedy žádná průmyslová hmota zakoupená v supermarketu a tvarovaná v teple domova v rukavicích a se zástěrou, aby se dítě neumazalo, ale poctivá hlína, do které je nutné vnořit ruce a umazat se od hlavy až k patě. Rozhodně nic pro úzkostlivé rodiče. Pro děti naprosto přirozená a uspokojující činnost.
Mnohé hry vypadají na první pohled banálně. Člověk si mnohokrát řekne: tohle by mě napadlo také. Je to však jen pokrytecké uvažovaní dospělého, který je svázán konvencemi. Pravda je, že nic takového by mnohé z nás zkrátka nenapadlo. Z mnoha důvodů. Jeden z nich je však ten nejzásadnější, coby dospělí jsme totiž ztratili vztah ke hře a ke kreativitě. Naše myšlenky musí přece být zásadní a musí mít okamžitou a nediskutovatelnou hodnotu. Na rozvíjení nápadu není čas ani prostor. A plácat si něco pomíjivého z hlíny?
Každá z kartiček má podtitul, který vychází vstříc potřebě dodat dané činnosti vzletný a oduševnělý smysl, jaký potřebujeme zase jen my, dospělí. Na kartičce Můj strom stojí: hra, při které děti zapojí všechny smysly, rozvíjí důvěru a utvoří si pevné pouto ke stromům. Nebo na Masce z kůry z oddílu Lesní umění: vzdejte zázračné lesní krajině hold tím, že se stanete její součástí.
Dostanou-li se karty do rukou kreativního vedoucího nebo paní učitelky lesních školek, nemusí zůstat jen u 48 aktivit. Samotné úkoly jsou natolik inspitarivní, že na jejich základě mohou vznikat další podobné nebo úplně nové. Koneckonců, pro každého kreativce, který má otevřenou mysl a umí se Dívat, je přiroda nevyčerpatelná zásobárna her, úkolů či jiných aktivit. A také neuvěřitelně pevný základ pro získávání zkušeností, nových poznatků a dnes už z části zapomenutých dovedostí.
Kartičky slibují také hromadu zábavy. V sekci Hry ve skupině je například hra Na plíživého kojota, Zvířátková honěná. V Zálesáckých dovednostech si vyrobíte nejen Pampeličkový čaj s limetkou, ale naučíte se tu prazákladní dovednost, která znamenala pro vývoj člověka ten nejzásadnější okamžik, rozdělat oheň.
Autoři Jane Worroll a Peter Houghton „neuplácali“ své karty někde v teple domova. Oba mají v této oblasti bohaté zkušenosti. Peter Houghton je sám zkušený vedoucí lesních školek. Jane Worroll je ekoložka a krajinářka. Oba tedy stojí nohama pevně na Zemi. Tahle publikace rozhodně není jejich jediná. V nakladatelství Kazda ještě vyšel Rok v lesní školce a Hry z lesní školky.
Autor: Milan Šťastný