Hlavní hrdinka má právě z tohoto psychické problémy, které pocházejí z dětství v její rodině. Svým způsobem za to mohou rodiče a to vše si na sebe nabalila a dovolila si to odhodit v dospělosti, kdy byla upřímná k sobě a pochopila, že to sama nezvládne a požádala o pomoc.
Jmenuje se Queenie, je jí pětadvacet let, bydlí v Londýně a pracuje v novinách. Má tříletý vztah s Tomem, který je bílý. I přes nepřímé narážky na její pleť v rodině z Tomovy strany to vypadá, že je vše v pořádku. O to je více Quennie překvapena, že Tom chce v jejich vztahu tříměsiční pauzu, že už takto dál nemůže. Vyčítá Qunnie, že se mu s ničím nesvěřuje, je náladová, prostě už nezvládá vydržet její chování.
Queenie si je vědoma, že se nechová někdy normálně, ale to je její problém a Tom by to měl pochopit. Po tom, kdy si najde Queenie nový podnájem, se začne utápět v sebelítosti a její dychtivost po lidském kontaktu ji žene do seznamky, kde je pro muže hlavně jako sexuální symbol a je zneužívána jen do postele.
Než se dokáže zastavit a požádat o pomoc, příjde i o svou práci. To je už jasný symbol, kdy začne podvědomě volat. Queenie zvládne překonat sama sebe a začne se svěřovat psychologovi. Vyjde na povrch její dětství, kde byla spousta věcí špatně. A pokud chcete vědět, zdali se Queenie dokáže odrazit ode dna a vrátit se do normálního života, tak to si už musíte přečíst sami.
Queenie mi ze začátku svým chováním nebyla moc sympatická. Ale jasně tam bylo cítit, že se jí něco stalo v minulosti a že ji to poznamenalo. Tím pádem jsem měla pochopení. Chce to od člověka velkou sílu, vrátit se do průměrného normálu a zvládnout pozici, kdy má pocit, že jako černá je pro společnost méněcenná. Kniha je napsána čtivě a je to sonda do nitra mladé ženy, která je poznamenána z dětství a není dost silná čelit společnosti, která spíše nevědomky stále hledí na barvu kůže. Knihu doporučuji.
Hodnocení: 80%
Autor: Jana Dořičáková