Stydím se… Stydím se, že jsem se až nyní donutila sáhnout po knize tolik oblíbeného spisovatele Petera Maye. Slyšela jsem na jeho knihy samou chválu, ale až teď jsem se k nějakému jeho románu dostala.

Na obálce klíč od růžové budoucnosti, uvnitř se však skrývá kniha rudá jako záře nad Kladnem, členský průkaz Socialistického svazu mládeže, či náměstí v samotném srdci Sovětského svazu. Pojďte se začíst do tohoto dystopického románu a zjistíte, jak málo stačilo k tomu, aby u nás komunismus přetrval na věčné časy a nikdy jinak.

Jak lze zachránit planetu Zemi, jak lze žít v místě svého bydliště, aniž bychom škodili své přírodě a zároveň pro ni udělali něco dobrého? To se čtenář dozví z knihy Chci to vědět: Jak zachránit Zemi.

Chováte se vždycky tak, aby vás okolí považovalo za slušňáka? Chybí vám zdravé sebevědomí a radši ustoupíte, než abyste hájili své zájmy? Máte nepříjemný pocit, že s vámi ostatní manipulují? Pokud to chcete změnit, přečtěte si tuto knihu plnou užitečných rad a tipů.

Je vám čtyřicet, vaše první knížka měla gloriolu úspěšného díla, ze kterého čerpáte i poté, co jste nenapsali nic dalšího, co by stálo za to. Ale obrážíte s ní autorská čtení, poslouchají vás hostesky a s některou z nich si občas vyhodíte z kopýtka. Přesně tak vypadá život hlavní postavy knihy Muž bez jazyka, kterou napsal Matěj Dadák.

Příběh, který se věnuje knihám, je vždy poutavý. Pokud je zasazen do hezké krajiny a hlavní hrdinové jsou zvláštní, ale zajímaví, tak má kniha nakročeno k oblíbenosti u čtenářů. Zde je vše výše uvedené splněno. K tomu vám přidám, že je tu ojedinělý a nevšední vypravěč. Už jste aspoň malinko zvědaví? Doufám, že ano a věřím, že po přečtení mého sdělení budete mít chuť knihu přečíst co nejdříve.

Po knihách od J. D. Robb koukám již nějakou dobu. Když se mi naskytla příležitost, sáhla jsem po její nové knize Znám tvou minulost. Zpočátku jsem se bála, že nebudu znát spojitosti, protože je to už 49. kniha o detektivce Evě Dallasové. Při čtení jsem ovšem zjistila, že to vůbec nevadí, knihy se dají číst samostatně. Navíc jsem se přesvědčila, že byla obrovská chyba nečíst knihy z této série už dříve. Mám tedy co dohánět.

Matematika v lese, na čerstvém vzduchu, za pomocí dřívek, bobulí listů, oblázků, stromů a hub, všeho, co les nabízí. A také za asistence ježků, bobrů, rozličných opeřenců, hmyzu a housenek, zkrátka všelijakých obyvatel lesa. Přesně taková je knížka Jedna dvě v lese.

Edice ČT mi udělala radost a po necelých dvou letech vydala další díl knihy Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Svou babičku už nemám, tak mají tyto tituly v mé knihovně čestné místo a připomínají mi dětství.

V lednu vyšla u nakladatelství Pointa kniha Veroniky Opatřilové Ostrov žije a její debutový počin je nadmíru zajímavý – před očima se nám formuje ostrov a jeho obyvatelé a nic není takové, jak se na první pohled může zdát…