10. března proběhla v Domě knihy KNIHCENTRUM Ostrava beseda a autogramiáda koučky a lektorky Lucie Königové, která se věnovala mimo jiné knize (Ne)gramotný rodič - Jak neselhat jako rodič. Ve své knize předává koncentrovaně ty nejdůležitější osobní poznatky ze své role rodiče i poznání a zkušenosti ze své mnohaleté profesní praxe, především z koučinkového křesla.
Pokud pochybujete o svých rodičovských schopnostech a máte pocit, že jako rodič selháváte, tak je kniha určena právě vám.
Kniha (Ne)gramotný rodič - Jak neselhat jako rodič je pro všechny budoucí i stávající rodiče i další dospělé, protože jsme všichni i děti svých rodičů. Kniha obsahuje 10 hlavních rodičovských omylů, 10 principů úspěšného rodiče a 13 praktických nástrojů, metod a technik, jak vytvořit doma pohodu a harmonii. Obsahuje 11 příběhů z koučinkového křesla. Je plná i konkrétních praktických příkladů a pomůcek k zapracování ve své rodině. Motivuje dospělé a vede je začít pracovat nejdřív na sobě a svém partnerském vztahu, jelikož děti zrcadlí a přebírají problémy rodičů do svého života. Kniha je klíčem k úspěšnému rodičovství. Šťastný rodič = šťastné dítě.Vystudovala jste andragogiku. Věděla jste už během studia, kterým směrem se budou vaše kroky ubírat?
Určit ne. Já jsem původně studovala ekonomickou školu. Od mala jsem cítila, že chci podporovat lidi, rozvíjet, motivovat. Vždycky to byl můj koníček a snažila jsem se v tom sebevzdělávání rozvíjet. K práci, kterou teď dělám, jsem si došla cestou svého osobního růstu, ale nebyla to má původní vize.
Jak dalece se dá ve výchově spoléhat na přírodu?
Určitě hodně. Zdravý selský rozum je základ. Kdyby mi někdo dříve řekl, že v sobě mohu mít vzorce, které jsem si nasála ze své rodiny a mohou negativně působit, tak bych se o to určitě více zajímala.
Jak často se setkáte s dospělými, kteří jsou překvapení tím, že se musí sebevzdělávat, aby mohli vzdělávat své děti a zlepšovat vztah mezi sebou?
Asi tím, že pracuji v oblasti, kde se o to lidé zajímají, tak je to asi moc nepřekvapuje. Děti rostou jen podle toho, co vidí u nás. Děti nás pouze zrcadlí.
Stává se často, že rodiče vydrží dodržovat nový přístup jen chvíli a jakmile opadne ta radost z něčeho nového a začne to být těžší, tak přestanou?
Tak pokud je to něco, co berou tak, že je to potřeba a něco musí, tak je to špatně. Musíme cítit, že je potřeba si společně říct, že se musí něco změnit. Nesmíme cítit křeč, jinak to může mít krátkodobý efekt.
Lze rodinu přenastavit jen skrze jednoho člena, když se ten druhý nezapojuje a nechce spolupracovat?
Určitě to jde. Pokud se ten jednotlivec probere a uvědomí si chyby, tak to jistě lze.
Jak byste popsala ty nejčastěji špatně zapsané vzorce, které si lidé neuvědomují a neumí je v sobě sami odhalit?
Ono to vychází z těch hlavních omylů, které jsem sepsala. Třeba, že pomáhání pomáhá. Tím pomáháním se to dítě nenaučí samostatnosti a zodpovědnosti, není pak připraveno do života. Nebo kontrolování je další příklad. Pořád po dítěti kontrolujeme, opravujeme, aby to bylo dokonalé a způsobíme to, že se na to děti vykašlou. To jsou jedny z těch nejčastějších omylů.
Jak různorodé rodiny tvoří váš pracovní den? Z jakých pocházejí poměrů a prostředí?
Je to pestré a různorodé.
Jak podle vás zareagovaly české rodiny na změnu rolí v partnerském vztahu? Muž živitel a žena, která opečovává manžela a stará se o domácnost. Jak je to u nás podle vás v současné době?
Reaguje se ztuha. Ale naštěstí se reaguje. Mám někdy pocit, že se někdy bojí, že by jejich role mohla být oslabená. Dříve muž vydělával, žena se starala o domácnost. To jsou všechno staré zažité vzorce.
Češi prý mají problém s rozlišením sebedůvěry a sebevědomí s arogancí a sobectvím. Setkáváte se s tím v praxi?
Ano. To slovo sebevědomí je vědomí sama sebe. Kdo může třeba lépe poznat, co naše dítě baví? Samo to dítě. Je to vlastnost znát svou přirozenou hodnotu.
Když si rodič uvědomí svou chybu a neví, jak to má přiznat. Jak by to měl udělat?
Krásná otázka. Představte si člověka, kterého si sami vážíte a je pro vás autoritou. Tento člověk by k vám přišel a připustil by svůj omyl. Ztratil by tento člověk svou tvář? Spíše by stoupl. A takto je to i ve vztahu rodičů a dětí. Ta hodnota mnohonásobně v očích dětí vzroste.