Nakladatelství Alpress přichází na trh s dojemným románem, anglické spisovatelky Amandy Geard. Pokud lze její tvorbu k někomu přirovnat, pak k tolik oblíbené Noře Roberts. Dům plný tajemství mě překvapil svou jiskřivou, a přesto napínavou zápletkou, která nedávala prostor knihu jen tak odložit. Očekávala jsem zdlouhavý zamilovaný příběh odehrávající v temnotách lidských dějin, ale dostala jsem mnohem více. Kniha nešla odložit!
Přeneseme se do překrásného tasmánského prostředí nedaleko Austrálie, i do londýnských ulic. Příběh umně proplétá skutečná místa a události s fikcí. Tři dějové linky, jež každá vypráví svůj vlastní příběh, avšak postupem čtení se protnou a krásně do sebe zapadnou.
V roce 2004 začíná Libby šťourat do rodinné historie, nedá jí spát jeden dům v daleké Tasmánii. Jak se v něm kdysi její rodiče ocitli? Co je k tomu přimělo? A, probůh, co se mohlo stát, že na tom malebném místě vydrželi tak krátce? Otec Ben jí k tomu nemá již co více říci. Zemřel, ale zanechal po sobě tajemný kufřík plný všemožných indicii, kterých se Libby chytá jako tonoucí stébla. Matka pro její vrtochy nemá příliš pochopení. Minulost je minulostí a není třeba ji probouzet z dlouhého spánku.
Druhá dějová linka nás přenese do let válečných, kdy je mladá Grace nucena opustit milovaný Londýn a spolu se svou poručnicí Rose odjíždějí ke strýci do daleké Tasmánie. Grace tuší, že život po válce nebude jednoduchý, jelikož právě její matka patřila mezi kolaboranty, byla britskou fašistkou. Své rodiče si nevybíráme, ale daň za jejich chování se s námi táhne po další generace. Lidé nezapomínají.
„Nic nemění lidské života tak, jako válka.“ – citace z knihy, str. 63 –
Právě tato druhá dějová linka je opředena největším tajemstvím a popisuje nejvíce možný způsob, jak válka dokáže ovlivnit opravdu každého, i toho, který je od ní na míle vzdálen. Ona si jej totiž vždycky najde.
Třetí dějovou linkou je samotný příběh zamilované dvojice Willow a Bena, Libbyiných rodičů, dvou osobností, které se poznají za zvláštních okolností a za ještě zvláštnějších je k sobě v roce 1975 připoutává právě tajemný dům v Tasmánii. Stane se pro ně důvodem nového začátku, nebo naopak bude značit konec jedné upřímné lásky? Dokáží čtyři stěny a rozhlehlá zahrada zničit kouzlo zamilovanosti mladého páru, nebo je naopak spojí v jejich největší bolesti, a tou je vypořádání se s faktem, že oba netuší, kdo jsou jejich pokrevní rodiče, a tudíž tápou a hledají podstatu sebe samých?
„Šílenství a genialita jsou přece někdy jako strany jedné mince, záleží jen na tom, kterou se obrátí vzhůru.“ – citace z knihy, str. 409 –
Vyprávění je protkáno poezií, která umí vyléčit bolavé a zraněné srdce, když jí k tomu dáte příležitost. O to se někteří z protagonistů snažili a jejich snahy došly k velikému porozumění.
Nádherný příběh, který mohu vřele doporučit.
Autor: Denisa Šimíčková
