BLACK FRIDAY = čtení a zábava od 39 Kč

Recenze: Ti, kdo přežili

archiv revue
„Jak jsem mohl přežít v táboře, kde děti zabíjeli hned po příjezdu? Jak jsem se vyhnul pochodu smrti, který vyčistil tábor, kde bylo šedesát tisíc vězňů, jen pár dní předtím, než se k němu dostala sovětská armáda? Teď už všechno vím. S pomocí své dcery novinářky jsem odhalil svůj příběh a osudy mých příbuzných, které jsem uchovával ve své mysli více než půl století.“

V knize Ti, kdo přežili líčí svoje nejbolestnější prožitky jeden z přeživších holocaustu – Michael Bornstein.


Polské město Žárki bylo považováno za „otevřené ghetto“. Nikde nebyly ploty ani ostnaté dráty, pouze kontrolní stanoviště se spoustou výstražných cedulí s upozorněním, aby Židé neopouštěli tento prostor. Trestem byla smrt.

Michael přišel na svět v květnu roku 1940. Celkem poklidný život v Žárkách (na poměry, které jinak panovaly v okolním Polsku) se začal měnit až v polovině roku 1942, kdy se i v této části země začalo proslýchat o „přesídlení Židů na východ“ do táborů, kde komíny vydechují páchnoucí kouř z pálícího se lidského masa…

Když byla většina obyvatel Žárek odklizena do Treblinky, rodina Bornsteinova získala privilegium – odvezli je pracovat do továrny na munici v Pionkách. Ale i ta se po pár měsících zavírá a pracující Židé jsou z ní přesídleni do Osvětimi.

Z Michaela se stává jeden z nejmladších vězňů tohoto pekla na zemi.. Byl odtržen od zbytku rodiny a umístěn na dětskou ubikaci. Vězeň s číslem B-1148 se dočká osvobození osvětimského koncentračního tábora sovětským vojskem.

Jako čtyřletý se objeví také na fotografii, která obletí svět. Na té fotografii je součástí skupinky dětí. Ty kameramanovi ukazují čísla, která jim Němci vytetovali na ruce ihned po příjezdu do tábora. Z dvou tisíc osmi set devatenácti vězňů osvobozených Rusy bylo padesát dva ve věku do osmi let.

Hodnocení

Další ze srdcervoucích osobních zpovědí někoho, kdo přežil hrůzy „nalíčené“ v koncentračních táborech nacistickými pohlaváry. Osobitý styl má toto vyprávění už jen z toho důvodu, že své pocity čtenáři předává sice již dospělý člověk, ale očima tehdejšího čtyřletého dítěte. Kéž by dětská mysl mohla tyto hrůzy vytěsnit…

Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Ti, kdo přežili

0.0 0
349 286
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –