Za hlavní přednost života na vesnici oproti tomu ve městě považuji (pokud tedy má člověk nějaký ten kousek vlastní půdy) možnost zahradničení. Pobyt a pohyb na čerstvém vzduchu jsou k nezaplacení, protože lepší relaxace prostě neexistuje, přičemž dalším plusem je bonus v podobě vlastních výpěstků. Ovoce a zelenina ze zahrádky určitě chutná líp než ze supermarketu a k zahození nejsou (při dnešních „antilidových“ cenách) ani takto ušetřené peníze. Vzpomínám si, že jednou jsem při pohledu na své záhony cibule, mrkve, cuket a okurek a na trávník, kde se batolila malá žlutá káčata, dokonce složil následující básničku:
BIOŽIVOT
Když jsem se v Albertu podíval na ceny
drůbežích produktů, jablek a pórku
šel jsem si druhý den zakoupit kačeny
které si vykrmím na vlastním dvorku
Květák a zelí si rovněž sám pěstuji
poté, co v Tescu jsem viděl je shnilé –
Lídlovi vzkazuji: „Jím zdravě, děkuji!“
a velkým obloukem vyhnu se Bille...
Ovšem nejen domácími bioprodukty živ je člověk a Ilona Prath-Krejčová už názvem své knihy (Zahrada – přírodní, okrasná, užitková) dává na srozuměnou, že nemáme pouze žaludek, ale i duši, která rovněž potřebuje svou stravu. A taková s láskou a fortelem vybudovaná okrasná zahrada může být takřka nevyčerpatelným rezervoárem výživných podnětů pro naše „vnitřno“. Kapitola s názvem Uplatnění smyslů v zahradě podává pro to množství nádherných důkazů a v této souvislosti bych si autorku dovolil doplnit i o některé vlastní postřehy. I když s tou její „profesionální“ se moje „amatérská“ zahrada může srovnávat jen stěží, i v ní lze prožít krásné momenty – třeba když vidím záhon kvetoucích cínií doslova obsypaný pavími oky (před lety, kdy ještě nebyl tak vzácný, sem občas přilétl i otakárek ovocný), čmeláky, nořící se do hlubin tulipánů a následně z nich vylézající k nepoznání zaprášené oranžovým pylem, když slyším večerní kuňkání žab, přes den kdesi ukrytých a pak vyrážejících na noční lov za hmyzem, nebo si přičichnu k mátě či šalvěji...
Kniha Ilony Prath-Krejčové je natolik obsáhlá a informačně bohatá, že ji můžeme označit za svého druhu encyklopedii zahradničení. To, že je odbornicí na slovo vzatou, dokazuje autorka především tím, že ať už jde o jakýkoliv typ či druh zahrady, vždy má po ruce spoustu užitečných rad, navíc o to cennějších, že pocházejí z její osobní dlouholeté zkušenosti. Její vyprávění je okořeněno mnoha humornými příhodami, neboť za léta zahradnické praxe si užila kromě jiného také spoustu legrace a s úsměvem se dokáže povznést i nad některé méně radostné situace (viz např. pasáž o slimácích).
Především je však Ilona Prath-Krejčová perfekcionistka s úžasným smyslem pro detail. Někomu by se třeba mohlo zdát (a tento názor jsem dřív zastával i já), že je vcelku jedno, jak si zahradu zařídíme. Z knihy se naproti tomu dozvídáme o důležitosti barevného sladění jednotlivých míst a zákoutí či o nutnosti dlouhodobější vize – je třeba se připravit na to, že stromy, keře a rostliny časem vyrostou a tento fakt zohlednit hned na začátku při plánování celkové koncepce zahrady.
Závěrem bych chtěl poděkovat nakladatelství Grada za to, že si při obrovské žánrové rozmanitosti vydávaných titulů dovede „najít čas“ i na „zahradnickou“ literaturu. Pokládám si za čest, že mi byl zaslán recenzní výtisk knihy Zahrada – přírodní, okrasná, užitková a věřím, že jí budou čtenáři nadšení stejně jako já!
Autor: Jan Hofírek
