Simona Bohatá (1965) prožila dětství ve Strašnicích. Za zásadní považuje léta dospívání na Žižkově stejně jako uměleckou scénu v osmdesátých letech. Po maturitě na obchodní škole nastoupila do prvního zaměstnání a zároveň byla přijata na Ježkovu konzervatoř na obor text a scénář. Vystřídala řadu rozličných zaměstnání a dlouhá léta psala pouze do šuplíku, mimo jiné i písňové texty. Před sedmnácti lety se s rodinou odstěhovala z Prahy a dnes se plně věnuje psaní. Do světa literatury vstoupila v roce 2017 knihou Máňa a my druzí. V knize popsala své dětství a dospívání, které zpracovala s velkou dávkou sebeironie.
Simona Bohatá vydala již několik knih, poslední je sbírka povídek Zbabělí hrdinové. Knihu vydalo brněnské nakladatelství Host. Simona Bohatá je velmi slibný talent, o čem svědčí i to, že jedna z jejích knih byla nominována na cenu Magnesia Litera. Pokud máte rádi klasiku, možná vám její knihy připomenou Vladimíra Párala. Simona Bohatá je surová a cynická vypravěčka, která si nedělá o nikom a o ničem iluze. Rádi bychom si o jejích postavách mysleli, že s nimi nemáme nic společného, ale bohužel. Simona Bohatá píše o nás a věru to není nic pěkného.
Její hrdinové se mylně domnívají, že jsou důstojní a hrdí, ale opak je pravdou. Plácají se ve svých životech a možná není od věci použít adjektivum „malých“ nebo „obyčejných“. Některé postavy se vymlouvají na osud, některé se litují tak, až se stydíte za ně, a někteří svou bezohlednost a sobectví svalují na jiné: na dětství, na rodinu, na výchovu. Všichni si myslí, že jednají správně a čestně, a je úsměvné sledovat, jak lidé různě nahlížejí na stejnou událost. Co vás čeká, zjistíte už v první povídce Slunce v úplňku. Každá postava má svoji pravdu a každý si myslí, že právě on to dělá dobře.
V povídkách na vás čeká řada překvapení, přičemž překvapení budete vy jako čtenáři, ale překvapení budou i jednotlivé postavy. Spíše než o „hrdinství“ bych hovořila o „smíření se“. Postavy se podvolí okolnostem a možná jsou i rády, že někdo rozhodl za ně. To, která povídka vás osloví nejvíc, záleží na vašich životních zkušenostech. Za mě je nejlepší Manželství pro čtyři, v němž si autorka pohrává s tematikou nevěry. Chvílemi si nejspíš budete říkat, že je to absurdní, ale ruku na srdce, takhle nějak se to mohlo stát. Všechny postavy jsou odkoukané ze života a vůbec bych se nedivila, kdyby měly reálné předlohy. Některé povídky končí šťastně, anebo v rámci možností šťastně. Neočekávejte srdceryvné love story, ale zároveň se nechte překvapit tím, kde všude je možné najít lásku anebo přátelství.
Simona Bohatá je brutální a nemilosrdná, ale zároveň má pochopení pro všechno lidské a vy budete mít pocit, že vás (nás) zná do morku kostí. Zná všechny slabosti a otázka je, jestli je to dobře, nebo špatně. Někdy jsem se až styděla za to, co některé postavy provádí, a přiznám se, že bylo velmi těžké najít někoho, s kým budu sympatizovat. A autorku skoro podezírám z toho, že přesně tohle bylo účelem. Možná budete některé postavy nenávidět, některými budete opovrhovat, ale rozhodně vám nebudou lhostejné. A taková by kvalitní literatura měla být.
Autor: Veronika Černucká
