Tak, jak Sungdžeho vedli doma a učili ve škole, obdivoval a uctíval vůdce Kim Ir-sena jako boha a nenáviděl nepřátele státu, jimiž byly hlavně USA a Japonsko. Odmalička se chtěl stát vojákem stejně jako jím byl jeho otec, chtěl bránit svou vlast před těmi nebezpečnými a zlými Američany. Až do smrti vůdce vedla celá jeho rodina spokojený a poměrně komfortní život. Po smrti vůdce se však pro ně všechno mění. Otec je zbaven své armádní funkce a s celou svou rodinou je poslán na venkov (Kjongsong), kde jim byl přidělen starý dům bez elektřiny, vody a topení. Přímo před očima se mu začíná hroutit jeho dosavadní představa o životě v Severní Koreji, zejména když je svědkem zcela „všedních poprav“ tzv. vlastizrádců. Postupně si začíná uvědomovat, že vše, jak znal, jak se učil a v čem byl vychován, je úplně jinak! Velká rána Sungdžu zasáhne v jeho jedenácti letech, kdy přijde o oba rodiče a ocitne se na ulici, kde se musí postarat sám o sebe.

Kniha S každou padající hvězdou je autobiografií, jde tedy o reálné zážitky, které se skutečně staly. Chlapci se nakonec podařilo ze země uniknout a podává tak další z důkazů o bolestivém osudu lidí ze Severní Koreje. Člověku zůstává rozum stát, co je ve světě možné, jak se naše světy liší. Co nám přijde běžné a samozřejmé, jinde neplatí. V knize se dočítáme o mnohých poměrech, které v této asijské zemi panují, dozvídáme se o reáliích běžného života, který je pro nás nepředstavitelný, ať už jde o občany, kteří umírají hlady, nemají peníze, léky, mnohdy ani střechu nad hlavou, kdy menším městům vládnou dětské gangy, které přepadávají, kradou, aby měly co jíst, jak hlídkující policie sbírá lidi i děti z gangů a zavírá je do pracovních táborů, jejichž podmínky můžeme srovnat s tábory za 2. světové války.

Kniha se čte jedním dechem a jak říká Sungdžu Lee: „Nikdy nesmíme ztrácet víru a naději, protože sny jsou to jediný, co nám vláda nemůže sebrat.“

Autor: Denisa Illíková