Brněnská rodačka, spisovatelka a básnířka Sylva Lauerová žije od roku 1996 převážně na Seychelách. Přestože vystudovala práva, praxi se nikdy aktivně nevěnovala. V roce 2007 ji proslavila její prvotina – erotický román Hračka. Díky této knize je Sylva Lauerová označována jako autorka novodobé sexuální bible pro ženy. Svou literární tvorbou se řadí mezi nejkontroverznější postavy české literatury.Proč jste si vybrala Seychelské ostrovy jako místo, kde trávíte svůj život?
Jsou krásné. Klidné. Čas tam plyne pomalu a vzduch voní skořicí, pepřem a vanilkou. A uprostřed džungle celé dny nepotkáte človíčka (pokud nechcete).
Jak jste se seznámila se svým manželem? „Sbalila“ jste vy jeho, nebo to bylo naopak?
„Sbalil“ on mě. Ale nemusel se nijak snažit. Jeho vtip, dobrodružná duše, laskavost a současně lehce přidrzlá povaha mi učarovaly. Seznámili jsme se na pláži, nedaleko od místa, kde dnes bydlíme. Psal se rok 1997 a já jsem si v té době už byla zcela jistá, že jsem nalezla svůj soukromý ráj (právě na ostrovech). A pak se v něm objevila i má velká láska.
S manželem jste spolu už patnáct let. Máte nějaký recept na šťastné a spokojené manželství?
Ano, mám. Tolerance, slušnost, úcta a přátelství. Doplňte ještě o vzájemnou laskavost. Aby manželství skutečně fungovalo i po mnoha letech, musí se z bouřlivé, vášnivé a vlastnické lásky stát láska moudrá a vyrovnaná.
Říkáte, že existuje pokrevní rituál, který milence spojí až do smrti. Jak takový rituál vypadá?
Jedná se o rituál vysoké magie. Rituály této důležitosti a náročnosti předává Mág obvykle pouze jedné jediné osobě, svému vyvolenému Adeptovi. Z tohoto důvodu vám o něm mnoho prozradit nemohu. Snad jen, že se objevuje v lidské historii již od věků a vždy byl výsadou nejzkušenějších mágů, kněží a šamanů. Zmínky o něm najdete čas od času i v krásné literatuře. Nejedná se jen o rituál pečetící vztahy mezi milenci či partnery, ale také o rituál svazující spolubojovníky či bratry ve víře.
V minulosti jste nějakou dobu dělala modeling. Provokujete ráda vyzývavým oblečením, nebo spíše dáváte přednost ležérnímu stylu?
Přestože miluji módu a sleduji ji, dávám přednost ležérnímu oblečení, které ovšem ráda „opepřím“ něčím extravagantním. Záleží na náladě.
Nedávno jste se v jednom rozhovoru zmínila, že se chystáte navštívit Nový Zéland. Už jste tuto cestu podnikla?
Před několika málo dny jsem se z něj vrátila. Úchvatná země. Neskutečně čistá, s přírodou, jejíž krása vám vezme dech. Ale opravdu nejzásadnějším vjemem, který jsem si z Nového Zélandu přivezla, není nádhera lesů, řek a hor, ale fungující stát a zodpovědní a slušní občané. Jak příjemný pocit – existuje země, kde lidské ideály o fungující společnosti přestávají být pouhými ideály.
Věříte na přítomnost energií systému, jehož zákonitostem podléháme. Věříte také na posmrtný život?
Náročná otázka. Zkusím to takhle: Jsme si jisti, co je vlastně realita? Prožíváme realitu, nebo iluzi? Lidské vědomí ve své primární „netrénované“ podobě nebude schopno jakoukoli existenci projevu své vlastní energie po okamžiku smrti vnímat. Anebo jinak – v co věříme? Nepřijde v okamžik smrti třeba přesně to, v co věříme?
Váš literární záběr je opravdu široký – od básní přes erotické romány, mystický příběh Jumaroro až po komorní thriller Tichošlap, který je zatím vaší poslední knihou. Přesto jste většinou vnímána jako spisovatelka erotické literatury. Chystáte nějaký další román na téma erotika a sex, nebo už máte vybráno něco zcela jiného pro vaši další knihu?
Zejména média mě „intenzivně natlačila“ do škatulky spisovatelky erotické literatury. Bráním se zuby nehty, ale je to hrozně těžké. I proto, že si Hračka na knižním trhu vede stále dobře. I po těch šesti letech. Neuvěřitelné.
Literárně není žádným zázrakem, ale zkrátka co je sexy, to se prodává. Přitom já jsem přesvědčena, že nepotrvá dlouho a sex už nebude takovým extrémním lákadlem, stručně řečeno stane se „nemoderním“. Vím, že se teď usmíváte a asi kroutíte hlavou, ale pokud je vám dvacet, třeba si na mě na stará kolena vzpomenete. Ostatně – doufám, že si na mě vzpomenete, a nejenom na stará kolena. (smích)
Text: Kateřina Žídková
