Eva Tvrdá žije a tvoří na Hlučínsku. Její tvorba je silně spjata s moravskoslezským prostředím. Tentokrát však překvapivě opustila svou tematiku spojenou s velkými dějinami a přichází s detektivním příběhem ze současné Ostravy. S autorkou se vydáte po stopách vraha Ireny Mausnerové a na besedě 15. března v 16 hodin nahlédnete do zákulisí tvorby její nové knihy.Publikovat začala v roce 1996 novelou Dálka, příběhem z detektivního prostředí, který však není detektivkou. Do širšího povědomí se dostala v roce 2005 vydáním knihy z novodobé historie Hlučínska Dědictví, která se dočkala dalších dvou vydání. Spolu s podobně zaměřenými knihami Třešňovou alejí a Okna do pokoje tvoří Slezskou trilogii, v níž autorka popisuje osudy lidí na Hlučínsku od 30. let 20. století do současnosti. Její další knihou jsou Andělé, tabulky a sny – soubor povídek o době, ve které žijeme. Autorka od roku 2007 vydává své knihy v nakladatelství Littera Silesia.
V knize Mrtvou neměl nikdo rád se vydává policistka Nina Svobodová po stopě vraha v samém centru Ostravy. Podaří se jí odhalit vraha Ireny Mausnerové? Autorka se svou poslední knihou hlásí k žánru Silesia Noir, který vzniká v polské části Horního Slezska.
Potkáváme se u vaši nové knihy Mrtvou neměl nikdo rád, která je psaná ve stylu Silesia Noir. Mohla byste představit tento žánr?
Začala jsem spolupracovat s nakladatelstvím z Polska, které projevilo zájem o mé knihy z Hlučínska. Toto nakladatelství vydává ve Slezsku současné detektivky, které se píší „po našemu“ a mě to fascinovalo. První z detektivek se jmenovala Silesia Noir.
Co vás přimělo k nápadu napsat detektivku?
Já mám detektivku velmi ráda. Detektivky Agathy Christie jsou fajn v tom, že ten problém, který nastane, je vyřešen. Detektivka je vyřešení problému a mě se zdá, že čtenář může mít pocit, že každý problém je řešitelný.
Jaké autory máte ráda a víte, že vás nezklamou?
Ahatha Christie je asi má nejoblíbenější. Severské krimi, které je teď populární, já moc v lásce nemám, připomínají mi spíše sociální román. Mám ráda také české autory a autorky, jednou z nich je Michaela Klevisová.
Co vám přišlo jako největší výzva při psaní a co jste si nejvíce užívala?
Oproti mým jiným knihám to byla relaxační činnost, protože tady je jen jedna mrtvá. Příběh jsem stavěla tak, aby to byl příběh lidského selhání. Bylo to pro mě jen takové vymýšlení, aby to bylo pro čtenáře zajímavé.
Jaká je hlavní hrdinka knihy?
Je to Nina Svobodová, která pochází z Ludgeřovic, odkud pocházím i já. Nina je padesátiletá žena, která je policistka, ale jinak žije stejný život jako my všichni.
Román je pevně zasazen do prostředí Ostravy. V čem je pro vás Ostrava tak inspirativní?
Já Ostravu miluju, bez ní nemohu žít. Z Ludgeřovic jsem do Ostravy jezdívala za odměnu. Vše příjemné pro mě bylo spojené s Ostravou a líbí se mi po všech stránkách.
Nina na začátku řeší dilema, zda má odejít do Prahy nebo zůstat v rodném kraji. Jak byste to řešila vy?
Já už jsem to před léty vyřešila. Já bych asi bez Ostravy a bez Slezska umřela, nabírám odtud živiny do života.
Čerpala jste informace z nějakých konzultací s policií nebo jste se nechala unášet fantazií?
Nechala jsem se unášet fantazií, protože pro mě detektivka není dokument. Pro mě je důležitý příběh a vím, že to jde napsat zajímavě bez dnešních dostupných metod. Pro mě jako autorku nejsou metody důležité.
Jste ten typ autora, který si vytvoří osnovu a jede podle ní až do konce?
Já začínám psát až tehdy, když už mám příběh hotový. Nenechávám se v průběhu psaní unášet od tématu.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
