V pátek 15.května jsme navštívili besedu se současným nejúspěšnějším polským autorem krimi, kterým je Zygmunt 
Miłoszewski. Narodil se ve Varšavě v roce 1976. Pracoval v polském populárním časopise Newsweek a od roku 2004 publikoval v polské politice. V češtině jsou přeloženy tři jeho romány – Zapletení, Zrnko pravdy a Nezaplatitelný.
Miłoszewski. Narodil se ve Varšavě v roce 1976. Pracoval v polském populárním časopise Newsweek a od roku 2004 publikoval v polské politice. V češtině jsou přeloženy tři jeho romány – Zapletení, Zrnko pravdy a Nezaplatitelný. České vydávání přeskočilo logiku toho, jak publikuje v Polsku, protože vydal trilogii kriminálních detektivních románů o prokurátorovi Szackém. Do této trilogie patří – Zapletení, Zrnko pravdy a Hněv (ten se teprve chystá a zde se s prokurátorem Szatským autor rozloučí).
Ve svých dílech kombinuje detektivní román, thriller a společensko-kritický román. Umí dobře pracovat s napětím mezi současností a neúplně vzdálenou minulostí. Pro zápletky si chodí do času komunismu, do 2. světové války, kde se rozehrávají klíčová rozhodnutí jeho postav, a ty je musí řešit v čase současném. Umí vystavit velice silnou a mocnou hlavní postavu. Prokurátor Szatsky je středoevropský Sherlock Holmes nebo spíše Philip Marlowe. Tuto postavu nenechává být nad příběhem, ale vplétá ji do něj.
Autor píše velice chytlavé erotické scény, což je v dnešní době velké umění. Také dokáže velmi dobře rešeršovat. V každém díle je dokonalá znalost nějakého prostředí. Umí velmi dobře cítit tzv.„genius loci“ místa. Každé město dokáže nazřít vevnitř a velmi dobře zabudovat do příběhotvorné energie samotného vyprávění.
Besedu moderoval spisovatel Jiří Trávníček, který autorovi položil několik otázek, jež byly následně tlumočeny do polského jazyka.Včera jste se zúčastnil s Michalem Sýkorou, českým romanopiscem, diskuse nad tématem, jestli existuje něco takového jako středoevropská detektivka. Nalezli jste nějaké řešení? Došli jste k závěru, že existuje nějaká varinta současné středoevropské detektivky?
Já i Michal Sýkora máme stejného vydavatele, jehož největším hitem je Stieg Larsson. Já si myslím, že to je skandální, protože tím správným hitem nakladatelství HOST bychom měli být my dva. A myslím si, že čtenáři na celém světě už velmi dobře znají Skandinávii, Švédsko a teď bychom jim měli ukázat novou část světa, která se na to hodí lépe, než střední Evropa. Myslím si, že detektivka v současné době pomáhá při cestování, protože popisuje společnost, každodennost i různé chyby ve společnosti, a pokud se chceme o nějaké zemi něco dozvědět více, než na slavné Wikipedii, měli bychom si přečíst detektivku. Myslím si, že by měla začít nějaká propagační kampaň ve všech hlavních městech, která by informovala o tom, že nejlepší mrtvoly pochází ze střední Evropy.
Vy jste mi trochu utekl z otázky? Ne tak úplně, ale přece jenom …
Já vám tedy odpovím na otázku. V čem je polská detektivka jiná než ta, která se píše v jiných částech Evropy? Myslím si, že důležitým rysem je paměť, historie a nějaká reflexe v současnosti. Stín, který vrhá historie do současnosti. To je pro střední Evropu velmi typické téma. Když porovnáme Skandinávii a střední Evropu - tady u nás jsou velmi různorodé malé národy, tak Skandinávie je opravdu nudná.
Pohybujete se ve sféře populární literatury. Ta je brána trochu jako méněcenná z hlediska školních osnov apod. Jak se v tomto žánrovém zařazení cítíte?
Než jsem začal psát detektivky, tak jsem chtěl psát skutečnou literaturu s velkým L, ale vydavatel mi řekl, že mám psát detektivky, protože teď je to v Evropě určitá móda a tak jsem se touto cestou vydal. Uběhlo několik let a já jsem zjistil, že nechci psát tu vysokou literaturu, protože jsem dospěl a zjistil jsem, že bych chtěl dělat takovou literaturu, která mě vzrušovala více, když jsem byl mladý, když jsem chtěl hrozně vědět, co se stane na další straně.
Vy byste nechtěl být mezi čítankami na seznamu povinné četby ve školách?
Každému spisovateli populární literatury hrozí, že bude mít velký úspěch. A v momentě, kdy ten velký úspěch budu mít, tak budu v každé knihovně u každého čtenáře v Evropě a potom už mi bude úplně jedno, že nejsem na seznamu povinné četby. Ale pokud se mě ptáte, jestli bych někdy chtěl napsat ten velký román, tak ano, každý spisovatel by takový román chtěl napsat.
Mohl byste nám říct něco o svém spisovatelském rodokmenu? Kdo vás na dráze spisovatele nejvíce inspiroval?
Musím říct, že nečtu detektivky, takže tady ze sebe nevyklopím spoustu jmen z této oblasti. Ale když jsem začal psát, tak jsem objevil Henninga Mankella a velmi mě překvapilo, že detektivka může být takovým silným příběhem o společnosti. Kdybych měl zmínit své mistry, tak by to byl Charles Dickens, Astrid Lindgrenová, z Poláků třeba Jaroslav Ivaskjevic a z Čechů Škvorecký.
Máte nějakého oblíbeného současného polského autora? Jaký je váš pohled na současnou polskou literaturu?
Člověk, když stárne, tak zjišťuje, že je čím dál tím méně života a více knih. A přirozeně si vybírá. Vybírám si mrtvé autory, protože u nich vím, že jsou dobří. Nejsem správný člověk na to, abych mluvil o současné polské literatuře. Čtu knihy svých kamarádů, protože se mě pak v kavárně ptají, co si o tom myslím. A kdybych měl říct, koho bych doporučil nebo koho obdivuji, tak musím říct, že jako každý správný spisovatel jsem arogantní a sebestředný, takže neobdivuji žádného autora. Zároveň musím říct, že se všichni snažíme psát, co si myslíme, že je nejlepší a neexistuje mezi námi taková rivalita, protože co je dobré pro jednoho není dobré pro druhého atd. Z toho, co si můžete přečíst česky, tak určitě z fantasy Andrzej Sapkowski,z fantastiky Jacek Dukej no a z detektivek Marek Krajewski a já. Omlouvám se Já a Marek Krajewski. Ze současných autorů, kteří ještě žijí, by to byl Jacek Dehnel.
Jaký máte vztah k vašemu hlavnímu hrdinovi Teodoru Szatskému? Je to vaše alterego nebo co si pomocí něj řešíte?
Bohužel Teodor Szatsky není mým alter-egem. Je to macho, velmi dobře oblečený a velmi silný a zažívá spoustu dobrodružství. Já osobně nezažívám žádná dobrodružství, celý rok sedím ve svém malém pokoji, jsem pod pantoflem a ovládají mě má žena a dcera. Citový vztah ke svému hrdinovi nemám, doufám, že ho mají čtenáři, že je pro ně důležitý, ale pro mě není. To je jako byste se zeptali truhláře, zda má rád své kladivo. Je to pro něj nástroj a když se rozbije, pořídí si nový. Já jsem se svého hlavního hrdiny teď zbavil a necítím žádnou lítost jenom ulehčení.
Text, foto: Lucie Toušová
