Hlavním hrdinou nemusí být vždy ten, kdo bojuje proti nepřátelům se zbraní v ruce. Hrdinou může být i zcela obyčejná žena, jež pouze svou vlastní vůli a odhodláním přestála vlnu bezpráví konaném na ní samotné.

Zkusme se všichni dnes na chvíli zastavit a vzpomenout na ty, kteří se stali oběťmi trýznivého a nelidského režimu 2. světové války. Právě na 27. ledna připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu.

„Každý osobní příběh, každý obraz, každý popis je jen kamínkem v památníku, který bude stát navždy, aby připomínal světu tento ostudný úsek historie a dožadoval se jeho bdělosti, aby se události těch let už nikdy neopakovaly.“ - Gisella Perlová -

Rok 1962. Šachový mistr Clément se setkává s Němcem Meissnerem. Ten je nyní zbožným biskupem, ale on si jej pamatuje jako jednoho z dozorců v Osvětimi. Meissner byl ten, kdo ho nutil hrát šachy o lidské životy.

„V Osvětimi jsou dobří lidé trestáni a zlí prosperují. Vinu necítí pachatelé, ale jejich oběti. V Osvětimi je všechno naruby.“

„Nikdy se nevrátím.“ Tato kniha neslibuje žádný happyend, ale strhující deníkový příběh jedné dívky, která přišla ve špatný čas na špatné místo, obklíčené špatnými lidmi. Deník Ruth Maierové je kniha, ke které se budete vracet kvůli její obyčejnosti, kvůli postřehům všednosti, ale i kvůli velkému srdci, které pisatelka projevila při vnímání svého okolí.

V románu polské autorky se přeneseme do doby, kdy bylo těžké žít, natož dávat naději na nový život.

Jsem ráda, že se mi před přečtením knihy Porodní sestra z Osvětimi dostala do rukou nejprve knížka Svědectví porodní asistentky z Osvětimi. Právě v této útlé knížce popisuje své působení porodní asistentky, asistentky samotného doktora Mengeleho Stanisława Leszczyńská.

Překrásná kniha, u které mi ukápla nejedna slza.

Román Cilčina cesta vznikl vlastně zcela náhodně na základě vyprávění tatéra Lalela Sokolova a jeho ženy Giny. Všichni tři se seznámili za úděsných podmínek v Osvětimi.